Melancholický optimista
Navzdory melancholii bývá Saul Bellow překvapivě označován za optimistického autora. Snad je to pod vlivem jeho přednášky při příležitosti udělení Nobelovy ceny (1976), ve které se postavil proti nihilismu a negativismu soudobé literatury. Pravda je spíš taková, že moderní úzkost a zmatek frontálně zasahují Bellowovy hrdiny, ale nepoznamenávají jeho styl.
Snad nejvíc obdivoval Tolstoje a Dostojevského, pomalost mu byla ovzduším románu. Nelitoval několika stran navíc na drobnokresbu charakteru nebo rozvinutí epizody; zvlášť mistrně pracoval s fyziologickými rysy jako povahovými indexy: rýhami v obličeji, dřevěnými končetinami či s tloušťkou. Psal opulentně (jeho věta je jako švédský stůl), s mandarínskou vzdělaností a filigránskými detaily. Jako takový se osvědčuje Američan Saul Bellow (1915–2005) nejen v románech, ale i ve svých povídkách, které vydal ve dvou svazcích Volvox Globator.
„Kdo je Tolstoj kmene Zulu? Kdo je Proust Papuánců? Rád bych si je přečetl.“ Tyto tři věty, jež Bellow vyřkl v rozhovoru pro časopis New Yorker ze 7. března 1988, rozpoutaly prudkou debatu o multikulturalismu v literatuře. Nositel Pulitzerovy a Nobelovy ceny byl veřejně pranýřován jako provincialista a rasista; koneckonců už v románu Planeta pana Sammlera nepěkně popsal jednoho černošského kapsáře.
Bellow se bránil, že jako studovaný sociolog a antropolog pouze srovnával literární kulturu s aliterárními. Jenže nálepka zpátečníka už mu zůstala: nejenže nevítal multikulturalismus, nepřijímal ani postmodernu a feministky tvrdily, že jeho ženské hrdinky jsou jako z kresleného seriálu. V mládí trockista (Trockij byl zavražděn den předtím, než se měl v Mexiku s mladým Bellowem setkat) si nakonec…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
