Dlouhý tón pro nehostinnou zemi

Na fotkách vypadá jako postarší farmář z amerického Jihu, který většinu dne pozoruje pasoucí se krávy. Zdání klame: jižanský farmář by si těžko na krk pověsil elektrickou kytaru. Dylanu Carlsonovi, hlavnímu protagonistovi kapely Earth, bylo vloni čtyřicet a pochází ze severského Seattlu. S oním farmářem má ale skutečně něco společného – má rád věci v pomalém tempu a pokud možno s minimem změn. Přesně taková je hudba jeho kapely Earth, které dominují hypnoticky opakované kytarové riffy zahrané v hlemýždím tempu. Příští pondělí poprvé vystoupí i u nás, konkrétně v pražském Paláci Akropolis.

S puškou do krajiny písní

Když na začátku devadesátých let Carlson s několika kamarády Earth založili, měli v plánu udělat něco opravdu radikálního. V metalu tehdy platilo, že čím rychleji se hraje, tím líp. Carlson však zvolil přesně opačnou strategii: držené tóny své podladěné kytary obalil do efektů, které z nich vytvořily všepohlcující hlukovou masu.

Aby nevznikla mýlka, vyšlo album Earth 2 s podtitulkem Special Low-Frequency Version. Možná nejradikálnější metalovou desku všech dob kdosi popsal jako kytaristův pokus zahrát začátek Paranoid od Black Sabbath natažený na sedmdesát minut.

Najdeme v tom odkaz experimentů minimalistů ze šedesátých let, skladatele La Monte Younga a jeho indického guru, zpěváka Pandita Prana Natha. A vlastně i učení Nada…