Stromy v lese paradoxů
Několik hodin předtím, než jsem se dozvěděl, že mi švédská akademie uděluje svoji cenu, jsem si znovu přečetl knížku Stiga Dagermana, kterou mám obzvláště rád: sbírku jeho politických spisů Essäer och texter. Nebyla to náhoda, že jsem se znovu zavrtal do četby té kousavé, hořké knihy.
Jean-Marie Gustave Le Clézio
(1940) žije v Paříži, Nice a v Mexiku. Je laureátem Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2008. Česky vyšly jeho knihy Zápis o katastrofě, Bludná hvězda, Mondo a jiné příběhy, Horečka, Lullaby a další.
Několik hodin předtím, než jsem se dozvěděl, že mi švédská akademie uděluje svoji cenu, jsem si znovu přečetl knížku Stiga Dagermana, kterou mám obzvláště rád: sbírku jeho politických spisů Essäer och texter. Nebyla to náhoda, že jsem se znovu zavrtal do četby té kousavé, hořké knihy. Měl jsem v plánu jet do Švédska převzít cenu, kterou mi v loňském létě udělila společnost Stiga Dagermana, a chtěl jsem navštívit jeho rodiště.
Příjemný pobyt
Vždy jsem citlivě vnímal jeho psaní, tu směs mladické něhy, naivity a sarkasmu. Jeho idealismus. Jasnozřivost, s jakou hodnotí zmatky poválečné doby, která byla pro něj časem zralosti a pro mne dětstvím. Jedna jeho věta ve mně vzbudila zvláštní zájem, měl jsem dojem, jako kdyby byla v té chvíli určena mně. Zněla takto: „Jak je možné, že se chováme, jako kdyby na světě nebylo nic důležitější než literatura, a přitom zavíráme oči před tím, že jinde lidé zápasí s prázdným žaludkem a musejí považovat za nejdůležitější, jestli si koncem měsíce něco vydělají? Protože on (spisovatel) naráží na nový paradox: vlastně by chtěl psát pro ty, co trpí hladem, ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 71 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
