Básněmi proti globálštině

„Já nejsem monomaniak ani obsesní osobnost, jenom všechno dělám s vášní,“ říká o sobě poetická aktivistka Bernadette Higginsová. Od roku 1991 žije v Praze, kde na Pedagogické fakultě UK vede kurz o gendru v literatuře. Spoluvydává časopis Jedním okem, který se specializuje na ženskou otázku ve střední a východní Evropě, a spolupořádá Večery ženských hlasů. Vedle toho organizuje Dny poezie, v současnosti největší tuzemský maraton čtení a akcí spojených s básněmi. Z původně jednodenních oslav narozenin K. H. Máchy, které spadají na 16. listopad, se po deseti letech festival rozrostl na dva týdny a odehrává se ve více než čtyřiceti českých a moravských městech.

Zajímáte se o problematiku gendru, o vztahy a rozdíly mezi muži a ženami. Souvisí to nějak s tím, že teď žijete v Čechách, v jiné kultuře?

Kdepak, já jsem od začátku mého pobytu tady byla až neuroticky přecitlivělá na to, že jsem cizinka. Když jsem přišla, schválně jsem se nechtěla zapojit do žádné ženské organizace. Cítila jsem, že bych se měla stát součástí této společnosti dřív, než o ní budu cokoli soudit. Téma gendru mě zajímalo už předtím, ale z Británie jsem si pochopitelně přinesla velice odlišnou zkušenost.

V čem se tedy česká kultura, co se týče ženských a mužských rolí, liší od britské?

Česká je mnohem tradičnější. Moje názory se po těch letech,…