O krizové filozofii
Prostě to jako lidstvo neumíme jinak. Rosteme skrze poklesy a krize. Neumíme hladce růst, učíme se skrze chyby, ke každému kopci patří údolí.
Tomáš Sedláček
(1977) je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Po studiích působil jako ekonomický poradce prezidenta Havla (2001–2003) a odborný poradce ministra financí (2004–2006). Přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií na FSV UK. Je stipendistou Yaleovy univerzity.
Kdesi, nevím, kde na internetu (ale mělo to příponu .com), jsem postřehl debatu na téma „výhody krize“. Vždycky je třeba se na věci dívat originálním způsobem, tvrdí účastník debaty a dává jako příklad výhody ničivého útoku na Pearl Harbor: útok vytrhl Ameriku ze „splendid isolation“ a zapojil ji do války. Co bychom si my Evropané bez Ameriky tenkrát počali? Takže šup na to: jaké jsou výhody krize?
Zaprvé: podobně jako v případě Pearl Harboru dala krize svět dohromady. Není většího semknutí než v nouzi a například o Evropě se už dlouho říkalo, jakou má smůlu, že nemá vnějšího nepřítele (všechny války vedli Evropané jen mezi sebou, zvenčí na nás zaútočila v novodobé historii jen jednou Osmanská říše). Mnohem lépe se integruje, když jste ohroženi zvenčí, a tudíž máte důvod se semknout. Výhoda finanční krize je v tom, že postihla téměř celou naši západní civilizaci – nutí nás totiž ke společnému postoji proti společnému nepříteli. Tolkienovo Společenstvo prstenu se nedalo dohromady, protože se jim chtělo na procházku, ale kvůli tomu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
