Müller Thurgau a architektura
Typický konzument vína je, stejně jako ochutnávající přátelé, vzdělaný, dobře nebo alespoň slušně situovaný člověk s rozhledem. S tím souvisejí také změny v konzumaci vína a proměna vinařské architektury.
„O kyselince tam nic nepíšou?“„Možná tam není.“„Cukernatost dvacet?“„A co ty medové tóny?“ skupina mužů u stolu cedí víno mezi zuby s vědeckým soustředěním. Je tu knihkupec, „ajťák“, doktor a jeden obchodník s oblečením, který byl dříve redaktorem. Mají ve zvyku vyjíždět do různých vinařství na Moravě, ale třeba také ve Francii, a ochutnávat. Místo aby se sešli dejme tomu v hospodě. „Plzeň je všude stejná. Veltlín je sice jedna odrůda, ale v každé vesnici chutná jinak,“ vysvětlují.
Je jim všem mezi třiceti a čtyřiceti a vinné výlety provozují teprve pár let. „No jo, dřív jsme pili všechno, co nám přišlo pod ruku,“ chechtají se, neboť jsme přece jen na chlapském večírku. I když má trochu nezvyklý scénář a také dost zvláštní kulisy. Odehrává se v zasedací místnosti továrny na víno. A skupinka z Brna je tady vlastně také trochu kvůli té továrně.
Vinařství Sonberk u obce Popice ze silnice skoro není vidět, protože je zčásti zapuštěné v kopci s vinicí. To, co vyčnívá nad terén, je jen přírodní dřevo, sklo a plechová střecha, jejíž vlny jsou přátelské a oblé jako okolní kopce. Všechno to nese rukopis architekta Josefa Pleskota, jednoho z nejasketičtějších českých architektů. Pleskot je známý také tím, že jeho úsporné architektonické…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 58 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
