2008-2283-mobr-17AR422008n.jpg
2008–2283-mobr-17AR422008n.jpg • Autor: Respekt

2008-2283-vobr-17AR422008.jpg
Fotografie: Nějak to zaonačíme a všechno bude zadarmo. Čestné předvolební. (Předvolební mítink ČSSD v Teplicích) – Autor: Milan Jaroš • Autor: Respekt

„Je to jako jeřabiny a podle nich se to i jmenuje. Lány těch keřů se táhnou po celém kraji, ptáci poletují mezi nimi, zkrátka čilý ruch,“ vysvětluje zapáleně drobný blonďák s brýlemi a rovná si záda na mohutné kožené pohovce. Jsme v kanceláři nejvýše postaveného politika kraje Vysočina Miloše Vystrčila a jeřabiny, o kterých mluví, nemají v praxi znamenat nic jednoduššího než síť optických kabelů spojujících obecní knihovny, školy, ale i soukromníky nabízející lidem internet až do obýváku. Rovanet je zatím posledním projektem, který se na Vysočině pod vedením hejtmana Vystrčila spouští.

Ve výčtu úspěchů se osmačtyřicetiletý politik vysloveně vyžívá. „Konečně přestáváme být periferií na půli cesty z Prahy do Brna,“ poklepává na brožurku s grafy a tabulkami. Za posledních šest let se podle nich mezi českými a moravskými kraji vyšvihla Vysočina na první místo v růstu mezd, produktivitě práce a dokonce i HDP na jednoho zaměstnance. Celkový hospodářský růst je druhý nejlepší v republice (po Středočeském kraji), a právě na Jihlavsku uvádějí statistici i nejnižší počet dlouhodobě nezaměstnaných.

Za zády hejtmana visí na zdi kanceláře barevné plátno se smějícími se Afričankami, podle pana Vystrčila „nejpříjemnější, co kdy na úřadě viselo“. „Mám tu takovou malou výstavu, brzy ho ale budou chtít zpátky do galerie. Až ho odnesou, budu se s ním loučit docela nerad,“ směje se hejtman. Tato kancelářská idylka má dnes jednu nevyřčenou vadu. Spolu s obrazem černošských tanečnic by z krajského úřadu mohl brzy zmizet i on. Přes všechny tabulky o ekonomickém rozmachu kraje je právě pan Vystrčil jedním z krajských vůdců, pod kterými se povážlivě houpe židle. Vystrčilova domovská ODS zatím ovládá i dalších dvanáct ze čtrnácti krajů, tato hegemonie se však podle všeho brzy stane minulostí. Podle průzkumu agentury STEM si více než polovina lidí na Vysočině přeje při nadcházejících volbách změnu.

Lákavá vyhlídka

Ještě na přelomu tisíciletí varoval prezident Václav Klaus, že plánované „regionální parlamenty“ budou zbytečně štěpit moc a destabilizovat celý politický systém v Česku. Jenže právě tou dobou začala na chybějící článek české samosprávy upozorňovat Evropská unie a to rozhodlo. Dnes jsou tedy krajská mocenská centra skutečností. Otázka přitom je, jak důležitou roli vlastně v úspěšném příběhu českých regionů politici jako Miloš Vystrčil hrají. Jinak řečeno: nerozvíjely by se regiony stejně dobře i bez existence nejmladších českých úřadů?

Volby 2008: hledá se plán pro miliony a pomstu vládě.Pro odpověď zůstaňme na chvíli ještě mezi zvlněnými kopci Vysočiny. Podle starostů je pro chod radnic nejdůležitější rozpočet – a o tom se rozhoduje v pražském sněmu. Přesto krajští politici dokázali řadu věcí popostrčit, ať už šlo o stavbu potřebné infrastruktury, průmyslových zón, ale i rozhýbání léta plánovaných projektů, jako je již zmiňovaná telekomunikační síť nebo třeba jihlavská univerzita. A efekt je jasný – mnohem více podnikatelských investic, a tedy i práce pro místní lidi.

Zatímco v roce 2000 přiteklo spolu s novými zahraničními firmami na Vysočinu necelých třicet tisíc korun na obyvatele, o šest let později už to bylo víc než šedesát a počet firem v kraji se za tu dobu taky téměř zdvojnásobil. A podobné příklady se dají najít po celém Česku. HDP na jednoho člověka v jednotlivých krajích je dnes oproti roku 2000 zhruba dvakrát větší.

Rozpočty všech zdejších krajů dohromady představují sotva pětinu celostátního rozpočtu. Krajští politici však často spolurozhodují o státních nebo soukromých investicích, větších, než je jejich vlastní roční pokladna. Bez spolupráce Moravskoslezského kraje by například nepřišla do Nošovic třicetimiliardová investice na stavbu automobilky Hyundai, neinvestovaly by se další desítky miliard do tamních dálnic, neprodávaly by se pozemky na stavbu obrovských nákupních středisek a podobně.

I krátký výčet tedy dává na otázku po smysluplnosti krajů poměrně srozumitelnou odpověď. A hejtmani se zastupitelstvem jsou dost mocní, aby dokázali mít výrazný vliv na celostátní politiku – jednou měsíčně se scházejí zástupci všech krajů s vládou, kraje často připomínkují i zákony, které vláda posílá do sněmovny.

„Nebýt krajů, viděli bychom dnes zkrátka mnohem výraznější rozdíly mezi jednotlivými mikroregiony,“ říká profesor z pražské VŠE Jiří Wokoun.„Řada lidí z menších radnic není dost silná na to, aby se dokázala prosadit v boji o státní peníze. Krajská politika dokáže lépe odhalovat příčiny problémů a zaostávajícím místům nabídnout pomoc,“ vysvětluje profesor, pod jehož vedením vznikla před několika týdny dosud nejrozsáhlejší studie o hospodářské situaci českých a moravských regionů.

Jedno je přitom podle expertů jisté, role krajských politiků bude i nadále posilovat. Vítězové letošních krajských voleb si totiž budou moci sáhnout i na dosud nevídané množství bruselských dotací. Do roku 2013 z nich nateče krajům celkem sto třicet miliard. Úřady přitom budou moci získat i nezanedbatelnou část z dalších šesti set miliard vyčleněných na celostátní projekty životního prostředí, dopravy nebo podpory zaměstnanosti. A to už je pořádně lákavá vyhlídka. Jak říká Miloš Vystrčil: „Kraj získá prakticky jeden roční rozpočet navíc.“

Kuře v karose

Václavu Horákovi (63) mohou ti, kteří před volbami hodiny dumají nad programy stran, jen závidět. Rodák ze středočeských Velvar a hasič v důchodu nad otázkou o blížících se volbách jen pozvedne do výše růžovou igelitku. „Hlas dám tomu, kdo zaonačí, že tohle kuře bude stát polovinu toho, co teď,“ shrnuje svoji strategii. „Říkejte tomu třeba materialismus, ale to je moje odpověď.“

Není divu, že několik minut poté už penzista Horák pokyvuje souhlasně hlavou – lídr středočeské kandidátky ČSSD David Rath se mu svým projevem, přednášeným na velvarském náměstí před oranžovou volební karosou, přesně trefuje do noty. Ale může hejtman jakékoli barvy „zaonačit“ ono lacinější kuře? „To nevím,“ říká pan Horák. „Ale když budu volit sociální demokracii, tak vláda bude slabší a ODS nakonec prohraje. Musíme jim to vrátit za to, co dělají lidem – to, jak nás odírají, jak nám berou práci a rozprodávají za hubičku státní majetek.“

Jeho slova přehlušuje další proslov z pódia. „Už příští pátek máme povinnost vzkázat Topolánkovi a celé jeho partě, co se nám na nich nelíbí,“ volá David Rath. A pokračuje dál v osobním duchu – premiérovo jméno zazní během následujících minut ještě pětkrát, stejně jako další jména „party“ politiků ODS. Minuty ubíhají a jedno začíná být jasné – o samotném kraji toho dnes příliš nezazní. Celá krajská agenda se smršťuje prakticky na dvě zmínky o tom, že „ODS obrala kraj o tři čtvrtě miliardy“, když prodala pod cenou krajské nemocnice, a že rozdává „europeníze miliardářům“. „Vy máte drahý rohlík a máslo a oni dotují miliardáře a pětihvězdičkové hotely, kde jedna noc stojí deset tisíc,“ hřímá Rath.

O pár hodin později a pár kilometrů dál se rozduní agitátorské reproduktory i na náměstí v Berouně. Linou se z nich veršovánky prokládané tóny kytary. „Těším se celej tejden, až vypadnu z baráku, a že tvrdej souboj svedu, s metr kaprem na háku,“ svěřuje se hlas z reprobeden kolemjdoucím. Člověk stojící na malém pódiu nepřipomíná rybáře ani náhodou. Ve svém tmavomodrém saku se zlatými knoflíky, džínech a bílých teniskách vypadá spíše jako zasloužilý člen jachtklubu. Přesto je hejtman Středočeského kraje a místopředseda ODS Petr Bendl autorem (i zpěvákem) „kapří písně“, kterou za jediné odpoledne stihne na cédéčku rozdat i desítkám přihlížejících.

„Jedeme slušně, nebudu nikoho pomlouvat,“ říká na úvod svého předvolebního proslovu a pak to i dodrží. Jméno Topolánek nebo Paroubek nepadne ani jednou, natož cokoliv o vládě či parlamentu. Co naopak zazní mnohokrát, je věta „jen slepý nevidí“. A k tomu vždy hejtman vychrlí jeden za druhým příklady, co že to posluchači mají vidět – novou stanici záchranné služby v Roztokách u Křivoklátu, školní jídelnu na berounském gymnáziu, nový domov pro seniory v Lysé nad Labem nebo třeba nemocnici v Hořovicích, kterou sice kraj prodal, ale noví vlastníci už do ní investovali dvakrát více, než slíbili – zhruba padesát milionů korun. „A jezdí se tam rodit z celé Prahy,“ rozpřahuje ruce z pódia Bendl.

Spíš takový pocit

Stejně jako na Vysočinu coby nejdynamičtějšího kraje ani do středních Čech nás nezavedlo náhodné zabodnutí prstu do mapy. Zdejší souboj Bendl versus Rath totiž velmi typicky reprezentuje letošní krajské klání, v němž se sice v regionech urodila řada pozoruhodných uskupení (viz rámeček Nové krajské síly), ten hlavní zápas však svede podle předběžných průzkumů ODS a ČSSD.

Scénář je prakticky všude stejný. Dosavadní hejtman vzešlý před lety z regionálních „zdrojů“ strany, obvykle populární mezi lidmi, obhajuje svoje křeslo proti známé sociálnědemokratické tváři z vysoké politiky. V nabídce jsou jak bývalé hvězdy, jako někdejší ministři Jaroslav Palas na severní Moravě, Radko Martínek na Pardubicku či Milada Emmerová na Plzeňsku, tak i celebrity zcela čerstvé – vedle zmíněného místopředsedy Ratha třeba šéf poslaneckého klubu ČSSD Michal Hašek na jižní Moravě.

A totožný je i mustr předvolební kampaně, jakou mohli vidět lidé ve Velvarech nebo Berouně. ODS sází na důslednou „decentralizaci“ a místní lídři nabízejí velmi konkrétní sliby („Opravíme mosty mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví“). Sociální demokraté mají pro region takové recepty také, ale mnohem obecněji formulované („Opravíme mosty“). I tak na ně v kampani pro samé útočení na vládu téměř nepřijde řeč.

V podstatě ale není divu – žádný zásadní střet idejí se v krajských volbách nekoná. Obě strany chtějí stavět obchvaty měst, vyhnat kamiony z obcí a dotovat hasiče. „Vlastně se nijak zvlášť nelišíme, také chceme investovat většinu peněz do infrastruktury a podporovat turistiku,“ říká například sociálnědemokratický sok již zmiňovaného hejtmana Vystrčila z Vysočiny Jiří Běhounek. A při delším rozhovoru je jasné, že o rozdílech v pojetí krajské vlády by se toho voliči tak jako tak příliš nedozvěděli. „My bychom dokázali provozovat školy a stavět silnice efektivněji. Konkrétně vám to ale popsat nedokážu, je to spíš takový pocit,“ říká Jiří Běhounek.

Ani v představách, jak utratit evropské peníze, nenajdeme větší rozdíly. Jedinou oblastí, kde strany nabízejí odlišná řešení, je tak zdravotnictví, a i tam najdeme výjimky – ve středních Čechách ČSSD kupříkladu slibuje, že nezprivatizuje velké oblastní nemocnice, jež zůstaly ve vlastnictví kraje. Jenže ani ODS se k ničemu jinému nechystá a naopak se ohání miliardami, které plánuje do špitálů investovat.

Vystavte jim vysvědčení

Pokud tedy voliči nemohou vybírat podle rozdílného přístupu ke správě krajů a k evropským dotacím, co povede jejich ruku s hlasovacím lístkem? Odpověď je známá: roli bude hrát názor na vládu a její práci. Agentuře STEM na počátku října v průzkumu dvě třetiny dotazovaných sdělily, že se budou ve volbách rozhodovat podle politiky stran na celostátní úrovni. Osobnost lídra, nemluvě o konkrétním programu, už stála o dost více stranou.

To, že volby „druhého řádu“, tedy všechna hlasování s výjimkou sněmovních voleb, bývají zásadně ovlivněny vysokou politikou, ostatně říkají klasické politologické poučky. Skutečnosti, že jsou voliči při regionálních volbách vedeni celonárodními tématy či celkovým profilem strany, si všimli němečtí politologové Reif a Schmidt už před třiceti lety. Strategie sociálních demokratů využít co nejvíce frustrace lidí z některých kroků vlády (a ne náhodou si vybrali poplatky a zdražování, které lidi trápí nejvíce) tedy není žádná specialita „Made in Czech“.

„Platí to v celé Evropě, ve všech demokratických zemích, že méně důležité volby jsou využívány opozicí proti vládě,“ říká Pavel Šaradín z Palackého univerzity v Olomouci. „Je to legitimní nástroj politického soupeření.“ A ODS si sice dnes stěžuje, jak je taktika ČSSD nefér a „laciná“, ale sama nedělala za léta v opozici nic jiného. Mirek Topolánek vyzýval voliče, aby vystavili vysvědčení vládě – při evropských volbách v červnu 2004 Špidlově kabinetu, při krajských volbách na podzim stejného roku zase týmu Stanislava Grosse. Katastrofální výsledky ČSSD v obou hlasováních pak interpretoval jako „vyslovení nedůvěry vládě od občanů“.

Ano, potlačování konkrétních regionálních témat v krajských kampaních je běžná věc, přesto nad nimi experti zároveň s chápavým pokyvováním varovně vztyčují prst. Jde o to, že peníze, o kterých krajští politici rozhodují, nesou spolu s nadějí na rozkvět krajů i riziko. Jak už bylo řečeno, většina z miliard, které kraje dostanou v následujícím volebním období, nateče do veřejných staveb, především silnic (viz rámeček Krajské injekce z eurofondů), a jak upozorňuje řada expertů a četné studie organizace Transparency International, právě soutěže na stavební zakázky jsou prokazatelně nejméně průhlednou kapitolou našich společných státních financí.

Dobrodružství

„Jaké soutěže? Už roky to známe z měst a obcí, velké stavební firmy se dohodnou mezi sebou a také s místními politiky a zakázky si dopředu rozdělí. Říkat něčemu takovému soutěž, to je docela vtip,“ tvrdí Petr Czasch, bývalý majitel stavební firmy a spolupracovník Transparency International, který se problémem možné korupce ve stavebních zakázkách už roky zabývá. „Je to velký politický problém. Politici se korupci nebo klientelismu učí už v obcích a na krajích a je pochopitelné, že si tyhle návyky berou s sebou i při případném přestupu do vysoké politiky,“ dodává.

Podobný názor slýcháme často, jenže dá se nějak doložit? Pokusme se podívat, jak je to se stavebními zakázkami na krajích konkrétněji. Dá se nějak dokázat, že je vše předem domluvené a uplacené a výsledkem jsou předražené stavby?

Na ruce krajských politiků by mělo být z logiky věci vidět mnohem více než na miliardové zakázky ministerstev – kraj je menší a investice by měly být více na očích místním. Bohužel to tak nefunguje. Nejen na krajích, ale ani ve větších městech či malých obcích.

Transparency International dělala průzkum průhlednosti zakázek a zároveň zkoumala, jaké mají o zakázkách povědomí občané. Jde sice o průzkumy staré minimálně dva roky, ale výsledky jsou katastrofální – ani jedna zakázka, přesněji řečeno ani jeden průběh soutěže nebyl kompletně zveřejněný a obyvatelé většinou neměli ponětí, jestli třeba místní školu opravuje stát, kraj nebo obec. Za poslední dva roky se mnoho nezměnilo, parlament schválil v roce 2006 zákon, který umožňuje při veřejných soutěžích utajovat více informací. Třeba výši cenových nabídek od firem, které v soutěži prohrály.

Obyčejná žádost novináře o sdělení, kolik stavebních zakázek, v jaké ceně a pro jaké firmy zadal krajský úřad v posledních čtyřech letech, se mění v poměrně dobrodružný souboj. V požadovaném termínu dvou dnů dodají informace pouze čtyři kraje: Jihočeský, Pardubický, Moravskoslezský a Jihomoravský. Opakované žádosti, urgence. Další odpovědi přicházejí po dalších několika dnech, často však jde jen o kusé informace nebo nepřehlednou změť dat a například úředníkům Libereckého kraje zabere dva dny i „odpověď“, že potřebné údaje lze nalézt v databázi všech veřejných soutěží, které byly v České republice vyhlášeny po roce 1994. Středočeský Plzeňský, Ústecký a Královéhradecký kraj neodpovídají vůbec.

Zastavte Tchas

Všechny kraje dohromady utratily dosud ročně v průměru za stavební zakázky dvacet miliard korun (je to sotva desetina ze všech veřejných zakázek). Nejvíce investuje Moravskoslezský kraj, zhruba dvě miliardy ročně. To vše zásluhou evropských dotací a přerozdělení státních peněz na kraje zhruba zdvojnásobí a budoucí hejtmani a krajská zastupitelství budou mít k dispozici velké sumy. Budou je rozdělovat spravedlivě?

Po rešerších a hledání v databázích si můžeme udělat o zadávání krajských stavebních zakázek alespoň částečný přehled.

Prakticky ve všech krajích (kromě Libereckého, kde kraluje místní firma Syner) získává největší zakázky společnost Skanska. Ve všech krajích bodují také Strabag i Stavby silnic a železnic. Stejné firmy ovládají jak celostátní stavební zakázky, tak i ty největší obecní. Má to logiku, jde o největší stavební firmy působící v České republice. Ale podrobnější analýza přináší zajímavá zjištění.

Tak třeba Moravskoslezský kraj. Do konce roku 2006 získávala bezkonkurenčně nejvíce zakázek firma Tchas – dnes jedna z deseti největších stavebních firem v Česku. Od roku 2007 nezískala firma v kraji jedinou významnější zakázku. Vypadá to nelogicky, vysvětlení se však nabízí. Do roku 2006 byli u moci sociální demokraté a v kraji se otevřeně hovoří o blízkých vazbách stavařů z Tchasu na některé sociálnědemokratické politiky.

Když se dostal k moci Topolánkův kabinet, vládu na Ostravsku převzala Skanska a karta se obrací i u menších zakázek. Premiantem se stává nově vzniklá firma Mofis, následuje ji Beskydská stavební, která roky předtím dostala všehovšudy jen dvě menší zakázky.

„Každý kraj má i svého stavebního lídra, který dostává zakázky podobného rozsahu jako celostátní velcí hráči typu Skanska,“ vysvětluje zaběhnutou praxi již zmiňovaný Petr Czasch. Namátkou, v Moravskoslezském kraji je to firma ODS – Dopravní stavby Ostrava, v Olomouckém Firesta, v Pardubickém M-silnice, v Karlovarském Bau-Stav.

A spolu s tím se dostáváme k podstatě „stavařského problému“. Když spočítáme všechny dostupné zakázky (nic na tom příliš nezmění chybějící informace z některých krajů), zjistíme zajímavá čísla. Skanska, Strabag i SSŽ si za poslední dva roky rozdělily v konečném souhrnu ve všech krajích zhruba stejnou sumu a zhruba stejnou sumu jako každá z těchto velkých firem získali v zakázkách i místní krajští favorité (dohromady jde o přibližně padesát procent ze všech počítaných zakázek).

Je ta rovnoměrnost čistě náhodná? Ve všech krajích je rozhodujícím faktorem pro přiklepnutí zakázky cena, jak si ovšem vysvětlit to, proč v jedné zakázce měla jedna a tatáž firma nejnižší cenovou nabídku, a v jiné stavbě podobného rázu nejvyšší? Odpovědi mluvčích firem se nesou ve stejném duchu: Prostě proto, že takhle vyšly výpočty, a přes to vlak nejede.

Kartelové dohody stavařů se podle antimonopolního úřadu nedají odhalit bez podstatného detailu – důkazy o nezákonné dohodě by musela dodat přímo některá ze zainteresovaných firem. „Bez důkazů se dál nedostaneme,“ říkají už léta úředníci. Protest menší firmy po neúspěchu v soutěži tady však zatím nikdo nepamatuje a vysvětlení nabízejí samotní stavaři. „Naše kapacita na všechny stavby nestačí a menší firmy využíváme jako subdodavatele. Do staveb se tak zapojí mnohem více firem než jen vítězná, to je naprosto běžná praxe,“ říká mluvčí firmy Skanska Ondřej Šuch.

Kde je kraj můj

Vidina příštích čtyř tučných let však přesto nemusí být nijak chmurná. Evropské fondy totiž přinesly i řadu dalších efektů než jen samotné peníze. „Fungujeme s krajem v mnohem užší spolupráci než dřív. Máme chuť se na projektech podílet, učíme se, jak psát co nejlépe projekty a jak rozdělovat peníze co nejefektivněji,“ říká například Leopold Bambula, starosta Pelhřimova, jednoho z největších měst Vysočiny. A experti jen souhlasně pokyvují hlavou: čím více různých lidí na investicích spolupracuje, tím lépe.

Podle již zmiňovaného profesora Wokouna z pražské VŠE se právě v tomto duchu rýsuje na horizontu rozvíjející se krajské politiky ještě mnohem odvážnější vize. Právě v těchto týdnech začala na půdě Evropského parlamentu diskuse, na jejímž konci má stát za dva roky jasný výhled: po roce 2013 by se měly evropské dotace přerozdělovat mnohem více podle „regionálního“ klíče, který dnes existuje jen v několika speciálních programech.

Přeshraniční spolupráce, to je heslo rodící se regionální politiky Evropy. Například příhraniční oblasti v Plzeňském kraji už dnes spolupracují s bavorskými radnicemi na různých turistických projektech, které se dotknou obou stran. Zatím jde o několik milionů, to by se ale mohlo změnit. „Regiony a jejich centra se poměrně živě vyvíjejí,“ říká Jiří Wokoun, „a vyhlídka, že budeme pod pojmem kraj rozumět území zasahující do dnešních dvou států, není nereálná.“


NOVÉ SÍLY NA SCÉNĚ

Objevily se sice až v těchto krajských volbách, ale jejich nástup byl jen otázkou času. Nová politická uskupení na scéně totiž velmi často kopírují nejpalčivější problémy krajské politiky. Řeč je například o sdružení Starostové pro Liberecký kraj, které v regionu, proslulém korupcí, klientelismem a vlivnou stavební lobby, vzniklo teprve před několika měsíci. S průhlednějším rozdělováním veřejných zakázek začali starostové u sebe v obcích (každý obchod třeba v Semilech rozdělí do co nejmenších částí, obešlou s nabídkou nejméně deset firem a veškerou dokumentaci zveřejňují na internetu) a slibují ho přenést i na krajskou úroveň.

Další z palčivých problémů krajské politiky, privatizace nemocnic, inspiruje většinu konkurentů ODS k ostrým kampaním, v Karlovarském kraji ovšem téma vyprodukovalo zatím ojedinělý úkaz – sdružení Doktoři za uzdravení společnosti. Lékaři, kteří se dali dohromady doslova na ulici při demonstracích proti krajské politice v nemocnicích, nicméně nenabízejí jen zdravotnické recepty, ale chtějí i celkově změnit fungování státní správy. „Jde o přechod na expertní řízení. Všechny odbory by řídili jmenovaní experti a na ně by politici dohlíželi. Ti by byli placeni z peněz, které ušetříme za uvolněné radní. Zůstaly by jenom výbory kontrolní a finanční a placeným politikem by byl hejtman,“ vysvětlil Karlovarskému deníku Vít Baloun ze sdružení. Lékařskou sestavu doplňuje někdejší předseda US-DEU a bývalý senátor Jan Hadrava.

A další spolky zakládají komunální politici, kterým úspěchy z radnic dodaly sebevědomí, že si troufnou i na kraj. To je případ sdružení Severočeši, které vzniklo spojením populistů Mostečané Mostu s řadou bytových družstev, připojili se k němu i místní lidovci a figurují tam odpadlíci prakticky ze všech stran, kteří na mostecké či jiných radnicích v kraji působili. V kampani, kterou platí jeden z lídrů mosteckého sdružení, podnikatel a radní Jiří Zelenka, používají postupy, které se jim už osvědčily v boji o radnici – voličům znovu nabízejí soutěže o notebooky či kola, na škodovky jako v komunálních volbách prý však nedojde. „My ženeme kampaň po pudech lidí, kteří mají snahu a touhu po odměně. A že to není ten správný postup, je možné. Jenomže je mnohem úspěšnější než jakékoliv politické řeči,“ vysvětlil v Hospodářských novinách tajemník Severočechů František Ryba recept nastupující krajské elity. A že tato strategie funguje, ukazuje ostatně ústecká ODS, která v obavě z popularity Severočechů nasadila zbraně nejtěžšího kalibru – to když po kraji rozvěsila billboardy s nápisy „Makejte, gadžové, ať se máme líp“.

Ze spodních pater politiky přichází i sdružení Nezávislí starostové pro kraj, i když uskupení kolem starosty Suché Lozi na Uherskohradišťsku Petra Gazdíka už je zaháčkované v Senátu, kde je reprezentuje Jana Juřenčáková. Letos na sebe na celostátní úrovni upozornili vytrvalým bojem za spravedlivější rozdělování peněz pro nejmenší obce.



KRAJSKÉ INJEKCE Z EUROFONDŮ

Češi si evropské „regionální“ peníze rozdělili do sedmi balíků. Každý z nich si zúřadují většinou dva spolupracující krajské úřady v rámci tvz. NUTS II regionu. Dohromady půjde o třicet miliard, další desítky miliard mohou regiony s dobře navrhnutými projekty získat od státu a z operačních programů určených pro celé Česko. Každý NUTS region si dopředu určil priority a společná nota je zřejmá – většina peněz směřuje do dopravních a jiných staveb. Nové silnice se přitom skrývají kromě rekonstrukcí různých areálů i pod položkami jako „Rozvoj měst a regionu“ nebo „Cestovní ruch“.

NUTS II Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj)

Celkem 745,91 mil. € (Regenerace a rozvoj měst 38,7 %, Integrovaná podpora místního rozvoje 4,4 %, Dostupnost a dopravní obslužnost 35,1 %, Udržitelný rozvoj cestovního ruchu 19,1 %, Technická pomoc* 2,7 %)

NUTS II Jihozápad (Jihočeský a Plzeňský kraj)

619,65 mil. € (Dostupnost center 44,5 %, Stabilizace a rozvoj měst a obcí 32,5 %, Rozvoj cestovního ruchu 20,0 %, Technická pomoc 3,0 %)

NUTS II Severovýchod (Královéhradecký a Pardubický kraj)

Celkem 656,46 mil. € (Rozvoj dopravní infrastruktury 37,0 %, Rozvoj městských a venkovských oblastí 34,0 %, Cestovní ruch 22,0 %, Rozvoj podnikatelského prostředí 4,0 %, Technická pomoc 3,0 %)

NUTS II Střední Čechy (pouze Středočeský kraj)

Celkem 559,08 mil. € (Doprava 41,6 %, Cestovní ruch 18,0 %, Integrovaný rozvoj území 37,0 %, Technická pomoc 3,4 %)

NUTS II Jihovýchod (Jihomoravský kraj a Vysočina)

Celkem 704,45 mil. € (Dostupnost dopravy 49,0 %, Rozvoj udržitelného cestovního ruchu 19,0 %, Udržitelný rozvoj měst a venkovských sídel 28,6 %, Technická pomoc 3,4 %)

NUTS II Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj)

Celkem 716,09 mil. € (Regionální infrastruktura a dostupnost 40,4 %, Podpora prosperity regionu 25,45%, Rozvoj měst 23,75% , Rozvoj venkova 7%, Technická pomoc 3,4 %)

NUTS II Střední Morava (Olomoucký a Zlínský kraj)

Celkem 657,39 mil. € (Doprava 38,8 %, Integrovaný rozvoj a obnova regionu 39,4 %, Cestovní ruch 18,5 %, Technická pomoc 3,3 %)

* Kapitola „Technická pomoc“ zahrnuje náklady na zúřadování peněz jednotlivými kraji.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte