Pavučiny pomoci
Nekontrolovatelná změť organizací a nekoordinovaných projektů je podle OECD možná hlavním problémem současné rozvojové pomoci v subsaharské Africe.
Kam se jen dívat? Kochat se alejemi stromů jakaranda, z jejichž korun září fialové květy? Anebo pročítat cedule organizací, které na chodce při procházkách lepšími čtvrtěmi zambijského hlavního města Lusaka míří skoro z každého domu. Worldvision – zprostředkovává mimo jiné adopci dětí na dálku, GtZ – německá polostátní agentura, pomáhá třeba s decentralizací státní moci, UNHCR – usnadňuje například odchod angolských válečných uprchlíků ze Zambie… V ulicích parkují terénní auta s nálepkami svých vlastníků – USAID, Friedrich Ebert Stiftung, Saccord, UNAIDS… Člověka napadá, že by se Zambie po odchodu všech pomocníků snad zhroutila.
Právě nekontrolovatelná změť organizací a nekoordinovaných projektů je podle OECD možná hlavním problémem současné rozvojové pomoci v subsaharské Africe. Počet projektů financovaných státními rozvojovými agenturami v minulých deseti letech stoupl z deseti na osmdesát tisíc. Problémem tedy není nedostatek peněz, ale spíše neefektivita pomoci. Místní organizace a státní instituce musejí plnit byrokratické požadavky různých dárců a na samotnou práci pak už zbývá jen málo času.
Dávající kolonialismus
V minulých letech se místo o „rozvojové pomoci“ začalo hovořit o „rozvojové spolupráci“. Financování se mělo začít řídit skutečnými potřebami chudých zemí a nikoli prioritami bohatých dárců. …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
