0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
17. 8. 20083 minuty

Anketa: Vidíte nějakou souvislost mezi okupací Československa a ruským zásahem v Gruzii?

Zprávy o dění v Gruzii jsou zatím příliš čerstvé, přecezené přes mnoho filtrů. Analýzy si odporují. Co se jeví jako tvrdý fakt, ukáže se později třeba jako informační či propagandistická mlha.

 
Autor: Respekt
Autor: Respekt
Fotografie: JIŘÍ SUK - Autor: Matěj Stránský
Autor: Respekt
Fotografie: JIŘÍ SUK - Autor: Matěj Stránský
Fotografie: JIŘÍ SUK - Autor: Matěj Stránský Autor: Respekt
↓ INZERCE

JIŘÍ SUK

historik, Ústav soudobých dějin

Zprávy o dění v Gruzii jsou zatím příliš čerstvé, přecezené přes mnoho filtrů. Analýzy si odporují. Co se jeví jako tvrdý fakt, ukáže se později třeba jako informační či propagandistická mlha. Samotné události mají jistě spletitější pozadí, než se teď zdá. O podstatě celé věci však lze pochybovat jen stěží. Nic nového pod sluncem. V jiných kulisách, s jinými aktéry a na jiném místě se odehrává v podstatě stále totéž drama ruských imperiálních zájmů na úkor menších sousedních zemí, v němž gruzínskému dějství předcházelo dějství čečenské, afghánské, pobaltské, československé, maďarské…

PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

publicistka

Souvislost je jasná – ruský imperialismus, který sovětská epizoda nikterak nezmírnila a vlastně ani nezměnila. Ne náhodou se říká, že ruské přátelství váží tolik, že se musí převážet na tancích. Podobně jako bylo Československo ve Varšavské smlouvě, byla i Gruzie členem Společenství nezávislých států. Obě organizace byly určeny k prosazování ruského imperialismu. Mezi oběma zásahy jsou ovšem i značné rozdíly, v Československu se nebojovalo, vedení ČSSR se rychle poddalo a československé orgány daly okupaci smluvní rámec. Velice pochybuji, že se něco takového může stát v Gruzii.

ALEŠ VESELÝ

politolog, Asociace pro mezinárodní otázky

I když každé srovnání kulhá, podobností je hned několik. Kromě tragických obětí a utrpení mezi civilisty a tisíců uprchlíků nadutý cynický imperialismus pánů z Kremlu, kteří si myslí, že mohou své tanky posílat všude, kde jim vývoj zrovna není po chuti, a ještě to velkohubě ospravedlňovat starostí o mír a blaho okupovaného státu. A bohužel také strach, neochota a neschopnost Západu udělat cokoliv pro zemi, již Moskva považuje za součást své sféry vlivu, a jistota, že kam jednou holínka ruského vojáka vstoupí, odtamtud se hodně dlouho se nehne.

MARTINA MIKLOVÁ

historička, Ústav soudobých dějin

Pojítek se nabízí hned několik. Opět se projevila ruská (sovětská) záliba v ozbrojené pomoci. Velký bratr (Rusko, SSSR) zaútočil na svého menšího souseda z důvodu údajného ohrožení vlastních zájmů (ruského obyvatelstva, socialismu). K tomu si zdánlivě nenápadně připravil půdu (podpora povstalců v Jižní Osetii, získání ultrakonzervativních komunistů pro svůj záměr), takže „západní svět“ jaksi nestačil zareagovat, tj. zabránit útoku, a zmohl se na pouhé symbolické odsouzení agrese za vydatného mytí si rukou a se znovu projevenou bázní vstoupit do míst, kde roztahuje své drápy mocný medvěd.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].