Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Civilizace

Rebelská generace?

Dějiny jsou střídáním generací – sdělení triviální, ale nezpochybnitelné.

Dějiny jsou střídáním generací – sdělení triviální, ale nezpochybnitelné. Mám rád úvahu španělského filozofa Ortegy y Gasseta, který tvrdí, že v dějinách se střídají (nikoliv nutně následně) dva typy generací – jedna konformní, která navazuje na tradici a „nese dál pochodeň otců“, a druhá revoluční, rebelská či inovativní, která se tradici vzpouzí, chce ji překonat a nahradit něčím, co sama vytvoří či přejme z jiných než domácích „tradičních zdrojů“. V naší zemi byly z tohoto hlediska generace let padesátých či devadesátých inovativní („svazácká generace“, ať se nám to líbí či nikoliv, byla prostě rebelská a tradici odmítla, aby se část z ní pokorně vrátila k pramenům), generace let šedesátých (po kratičké rebelii osmašedesátého) se konformovala víc, než předpokládali dokonce i v Kremlu.

Generační střídání se samozřejmě odehrává nejen v politice, tam je pouze nejnápadnější, ale také v kultuře v nejširším smyslu toho slova – od módy po tzv. vysokou kulturu. Otázka pro dnešek tedy zní – jaká je z tohoto hlediska „mladá generace“, budeme-li ji měřit ortegovským měřidlem? Odpověď (zdaleka nikoliv statisticky reprezentativní!) jsem našel v „kulturních deníčcích“ svých studentů, jimž jsem v rámci jednoho kurzu uložil, aby si po celý semestr zaznamenávali kulturní zážitky – co viděli, slyšeli, četli, navštívili, co se jim líbilo a co nikoliv. Pozoruhodné nebylo to, co v deníčcích bylo – předvídatelná orientace na rozmanité kapely a rockové koncerty, na některé filmy (většinou české a záporně hodnocené). Z toho, co bychom označili za „vyšší kulturu“, se objevil několikrát kontroverzní fotograf Crewdson. Pravda, dvě studentky četly Holana a Kunderu, jedna objevila krásu v Nezvalově Manon Lescaut, jiná v Jeffersovi. Více ale vypovídalo o generační proměně to, co v deníčcích nebylo. Absolutně chyběla byť jen zmínka o vážné hudbě, o výtvarném umění – jakémkoliv (jedna studentka byla na Rittsteinově výstavě, ale „líbil se jí jen ten raný“), poezie byla vzata na milost nahodile a soudobá literatura vůbec.

Nesoudím a nehodnotím jinak než Ortegovým sudidlem – možná, že máme před sebou generaci, která rebeluje mlčky a která se k tradičním kulturním hodnotám obrátila zády. Má kulturu svou a svébytnou – teď jde jen o to, zda jí – až mládí v dáli zmizí – nebude něco podstatného chybět. To nevím a ani se nedozvím.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].