Plán pro Evropu
Píšu tento text jako zastánce Lisabonské smlouvy a jako ten, koho mrzí, že ji Irové odmítli – z důvodů, které měly ostatně málo společného se samotnou smlouvou. Ale byl jsem šokován rychlou reakcí německých ministrů zahraničí a vnitra, jejich tónem a názorem.
Timothy Garton Ash
(1955) je britský politolog a historik, jeden z nejvlivnějších autorů dnešní doby. Je profesorem evropských studií Oxfordské univerzity a v posledním desetiletí se zabývá zejména transformací Evropy a Evropské unie. V českém překladu vyšly jeho knihy Rok zázraků, Spis, Dějiny přítomnosti a Svobodný svět – Amerika, Evropa a budoucnost Západu.
Po irském „ne“ zní otázka takto: Chce Německo opravdu zůstat v této Evropské unii? Ano, Německo.
Píšu tento text jako zastánce Lisabonské smlouvy a jako ten, koho mrzí, že ji Irové odmítli – z důvodů, které měly ostatně málo společného se samotnou smlouvou. Ale byl jsem šokován rychlou reakcí německých ministrů zahraničí a vnitra, jejich tónem a názorem, který by se dal přeložit asi takto: vy hloupí, malí Irové, teď zmizte a vraťte se až se správnou odpovědí, jinak vás budeme muset vyhnat do divočiny. (Ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier navrhl, že Irsko by mohlo „proklestit cestu pro integraci zbývajících 26 zemí“.) Jinak my, Němci, Francouzi a další dobří Evropané půjdeme vlastní, tou pravou „evropskou cestou“.
„Není možné,“ řekl ministr vnitra Wolfgang Schäuble, letitý obhájce idey „evropského jádra“, „aby pár milionů Irů rozhodovalo za 495 milionů Evropanů.“ Tato…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
