„Kam s dalajlamou?“ Na tuto otázku nenašla německá diplomacie minulý týden jasnou odpověď. A nejen ona. Dokud tibetský mnich zůstával doma ve svém indickém exilu, bylo pro evropské politiky snadné nazývat ho mírumilovným, moudrým a velkým vůdcem svého utlačovaného lidu. Jakmile se teď rozhodl přicestovat do Evropy, vzletnou rétoriku najednou vystřídala trapnost evropské diplomacie.

Dalajlama se rázem proměnil v horkou bramboru, kterou si politici přehazují mezi sebou. „Dnes je známkou odvahy se s dalajlamou nesetkat,“ prohlásil německý ministr zahraničí Franz-Walter Steinmeier, který si na hosta během jeho pětidenní návštěvy nenašel čas. Plný diář měl i prezident Horst Köhler a kvůli své cestě po Latinské Americe také kancléřka Angela Merkelová. Ta se sice vloni na podzim odvážila Tibeťana přijmout, ale vyvolala tím ostrou reakci čínské vlády.

Dalajlamova stoupenkyně Merkelová se ještě nedávno řečnicky zeptala, zda „jsme náhodou již nepodlehli, když si necháme diktovat, s kým se smíme sejít“. Teď se s buddhistickým mnichem a politikem sice s radostí fotili mnozí její straničtí kolegové, žádný z ministrů se k tomu však během nepřítomnosti Merkelové dlouho neodvažoval.

Lidskoprávní ideály německé vlády nakonec zachránila alespoň „rudá Heidi“, sociálnědemokratická ministryně pro rozvojovou spolupráci Heidemarie Wieczorek-Zeulová. Natruc názorům svých stranických špiček se rozhodla dalajlamu pozvat na setkání v berlínském hotelu Adlon. Podle šéfa SPD Kurta Becka však bylo její rozhodnutí „na prd“.

Z Berlína dalajlama odjel do Londýna, kde okusí další lekci z opatrnické diplomacie. Premiér Gordon Brown se s ním sice setká, jenže nikoli ve svém sídle na adrese Downing Street 10, ale na „neutrálním“ území arcibiskupství v Canterbury.

Dva měsíce po potlačení vzpoury v Tibetu se tedy zdá, že silnější než soucítění s osudem tibetské kultury je v Evropě zase strach z rozezleného telefonátu z čínské ambasády. Přitom minulé týdny ukázaly, že Čína dokáže měnit své postoje. Výjimečné souznění světové veřejnosti, médií a nejvlivnějších politiků v kritice Číny vedly k tomu, že Peking opět začal vyjednávat s vyslanci dalajlamy, kterého do té doby nazýval „vlkem v mnišském rouchu“.

Dnešní Čína se totiž liší od totalitních režimů z dřívějších dob i od současné Kuby a Barmy. Závisí na mezinárodním obchodu a na globálním trhu, a proto se musí starat o svůj obraz ve světě. Mlčením a nejistotou ji však nikdo k reformám nepřiměje.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte