FRANTIŠEK ČERNÝ: DIVADLO V BARIÉRÁCH NORMALIZACE (1968–1989). VZPOMÍNKY
Divadelní ústav, 202 stran
Přední divadelní historik druhé poloviny 20. století, autor mnoha odborných studií a monografií, vzpomíná na 70. a 80. léta v českém divadle. Zatímco na sklonku 60. let měla Praha mezinárodní renomé jako jedno z hlavních měst soudobého divadla, v období normalizace byl divadelní život systematicky – umělecky i morálně – deptán. Přesto se i v této šedivé době dařilo občas vytvářet představení, která diváky „bavila, těšila, někdy i napřimovala“. Černý (1926) se dění kolem divadla aktivně účastnil, jeho vzpomínky jsou proto profesionální a osobní zároveň.
VALERIJ PAŇUŠKIN: MICHAIL CHODORKOVSKIJ, VĚZEŇ TICHA
Přeložil Libor Dvořák, Vakát, 229 stran
V souvislosti s kauzou Michaila Chodorkovského zůstává mezi nezodpovězenými otázkami i tahle: je geniální ekonomický stratég a zřejmě nejzdatnější ruský velkopodnikatel moderní doby, nebo bývalý komsomolec, který se rychle a dobře zorientoval v divoké ruské privatizaci v první polovině 90. let? Někde mezi těmito dvěma extrémy se pohybují úvahy o vězněném Putinově odpůrci. Sepsal je moskevský novinář Valerij Paňuškin, o kterém se na záložce knihy mimo jiné píše: „Možná je to jen shoda okolností, ale všichni ti, kdo mají Paňuškina rádi, přišli v posledních pěti letech o práci. A naopak všichni, co Paňuškina nenávidí, se dočkali povýšení.“
JOHN MAXWELL COETZEE: DENÍK ŠPATNÉHO ROKU
Přeložil Zdík Dušek, Metafora, 188 stran
Nositel Nobelovy ceny, jihoafrický spisovatel Coetzee (1940), se v loňském románu pokouší o pozoruhodný formální experiment. Každá stránka je graficky rozdělena na tři části, v nichž promlouvají tři různé postavy. První oddíl je esejistickým komentováním událostí, zatímco druhé dva hlasy vyprávějí z různých úhlů tentýž příběh. Orientace v textu není snadná, ale každopádně to stojí za pokus.
JOSTEIN GAARDER: ŽABÍ ZÁMEK
Přeložila Jarka Vrbová, Knižní klub, 92 stran
„Dostal jsem strach. Jestliže je to opravdu sen, tak je to poprvé, kdy jsem se ve svém snu objevil i já. A jestliže jsem do toho snu vstoupil, nebudu zítra ráno v posteli, až mě maminka nebo tatínek přijdou vzbudit. Ale kde vlastně budu? Je asi dost těžké hledat dítě, které se ztratilo v lese, říkal jsem si, ale je ještě obtížnější najít dítě, které se ztratilo ve snu.“ Pohádkový příběh o chlapci, skřítkovi a žabím království napsal norský spisovatel ještě před světovým bestsellerem Sofiin svět. I tato dětská kniha snese označení „filozofická“ – v původním smyslu toho slova, když ještě filosofia byla láskou k moudrosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
