2008-912-mobr-kratochvil-novy1nahled.jpg
2008–912-mobr-kratochvil-novy1nahled.jpg • Autor: Respekt

2008-912-vobr-kratochvil-novy1.jpg
Fotografie: Jiří Kratochvíl – Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Jedenáct roků jsem bydlel na Běhounské ulici, na jejímž rohu stávala slavná brněnská kavárna Savoy. Po komunistickém převratu se do kavárny nastěhoval Výběr, obchod s textilem. Ale původní architektonická dispozice zůstávala, jak jsem toho byl svědkem, zachována, jen si snila svůj dávný kavárenský sen pod závějemi textilu. Vím, že v 90. letech uvažoval můj nakladatel, krátce poté, co se přistěhoval na Běhounskou, že probudí Savojku k novému kavárenskému životu. Pak ale svůj kapitál investoval do rozšíření nakladatelského domu Petrov.

Na počátku kavárny Savoy byl kavárník Jan Nekvasil, který napřed proslídil kavárny v evropských metropolích a teprve pak požádal funkcionalistu Jindřicha Kumpošta, aby mu přestavěl obchod firmy Thonet na kavárnu. Ten pak na konci 20. let puristicky očistil novorenesanční fasádu, zbavil ji z větší části jejího bohatého štukového dekoru a dvě podlaží, totiž obchodní přízemí a o patro výš umístěnou německou kavárnu Thonethof, adaptoval na kavárnu Savoy.

Když jsem byl v 80. letech jako dokumentátor v Krajském památkovém středisku, byla tam mou kolegyní taky paní Stryková, která se v té kavárně v roce 1947 seznámila se svým manželem, českým letcem z perutě RAF. Na malém kavárenském balkoně hrál jazzový orchestr Goodnight My Love, paní Stryková tančila se svým letcem a jedním panoramatickým oknem viděli protější kavárnu Adriu a druhým zas gotické pilíře chrámové lodi svatého Jakuba. Paní Strykové bylo devatenáct roků a všechno vypadalo tak nadějně, přestože na několika blízkých ulicích dosud ležely domy ve válečných troskách.

Kdosi mě nedávno přesvědčoval, do krve by se hádal, že ta scéna s Natašou Gollovou pijící slámkami naráz ze sedmi skleniček, jak ji známe z filmu Hotel Modrá hvězda, se natáčela právě v brněnské Savojce, protože žádné jiné kavárně na světě nedominuje tak parádní dvojramenné schodiště. Neodolal jsem a šel se na to schodiště znova podívat. Ale narazil jsem na neprodyšně uzavřený vchod. Všechna okna byla zatažena zednickými plachtami. Pak jsem se dozvěděl, že se tam pod pokličkou dějí už nezadržitelné přízračnosti. Interiér kavárny Savoy, který pod textilními návějemi přečkal komunistickou totalitu, nepřežije teď – stejně jako v 90. letech interiér Fuchsova hotelu Avion – atak agresivních developerů. Tak sbohem, Savojko. V mé moci je bohužel jen tenhle nekrolog.

Autor je spisovatel.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte