Inzulin na pultech 1923

Ta chvíle patří k nejdojemnějším okamžikům historie medicíny. Je konec ledna 1922 a ve velkém sále torontské nemocnice leží na lůžkách více než padesát dětí nemocných cukrovkou. Jsou v kómatu. Jejich organismus se okyselil a dehydratoval natolik, že jim zbývají hodiny, maximálně dny života. V předsálí čekají zoufalí rodiče, až nastane nevyhnutelný konec. Proti téhle nemoci není lék. Vcházejí tři muži s injekčními stříkačkami. Rychle obcházejí jedno lůžko po druhém. Když dorazí na konec sálu, první z řady dětí otevírá oči a vítá se s rodiči. Po něm následují další.

Sladká a nevyléčitelná

Cukrovka může vypadat jako civilizační nemoc, ale ve skutečnosti pronásleduje lidstvo odnepaměti. Nejstarší záznam o nemocném, který ztrácel na váze a musel často pít a močit, najdeme na egyptském papyru starém tři a půl tisíce let. Diabetes trápil starověké Řeky, indičtí ájurvédští lékaři si všimli, že na moč některých nemocných rády sedají mouchy. Obsahuje totiž cukr, a tak se nejběžnější diagnostickou metodou dávných průkopníků medicíny stalo ochutnávání moči.

Dlouho nebylo jasné, co vlastně cukrovku způsobuje, ani jak s ní přijatelně žít. Ještě v polovině 19. století doporučoval francouzský lékař Priorry nemocným, aby konzumovali co největší dávky cukru. Zhruba o dvě desetiletí později během francouzsko-pruské války přišel jeho kolega Bouchardat na to, že problém je přesně opačný.…