Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial

Editorial

Naděje, že Češi rozpoznají lépe než jejich západní sousedé cenu svobody, neboť desítky let žili pod dohledem špiclovského státu, se sice rozplynula už brzy po roce 1989, ale důkazy o marnosti této iluze přináší i současnost.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Naděje, že Češi rozpoznají lépe než jejich západní sousedé cenu svobody, neboť desítky let žili pod dohledem špiclovského státu, se sice rozplynula už brzy po roce 1989, ale důkazy o marnosti této iluze přináší i současnost. Zatímco ve Velké Británii se právě vášnivě debatuje o tom, jak hluboce mohou stát a soukromé firmy nahlížet do soukromí občanů, česká vláda se může spolehnout na otupělost veřejného mínění.

Jistě, rozdíl mezi tehdejším režimem a tím dnešním je zatím v jejich povaze. Od dětství jsem byl zvyklý na to, že hovory v našem bytě jsou odposlouchávány, že zamlklí mužové z StB přicházejí v pravidelných intervalech na domovní prohlídku, že mám hlídače v patách, že oblast bezpečného soukromí se smrskla jen na moje vlastní myšlenky. Ale měl jsem alespoň jistotu, že komunistický režim mě hlídá proto, že to se mnou myslí zle.

Dnes to s námi demokratický režim myslí snad dobře, přinejmenším tvrdí, že to dělá pro naši bezpečnost a zdraví. Jistotu však nemám. Na ulici nás hlídají kamery, náš pohyb je díky naší elektronické stopě z mobilu pečlivě sledován, informace o minulosti i budoucnosti našeho těla se ukládají v databázích. Naše soukromí se za těch dvacet let opět smrsklo už jen na myšlenky – pokud je ovšem nesvěříte počítači.

Problém však není jen v samotné ztrátě soukromí, ale také v tom, komu a za jakých podmínek ho svěřujeme. Demokracie, ta česká zejména, je bohužel velmi nedokonalá a je naivní si myslet, že údaje o našem pohybu, tělesné schránce či účtech v bance budou navždy bezpečně střeženy v třinácté komnatě. Tržní ceny za tyto údaje totiž začínají prudce stoupat. Měla by tedy také stoupat cena naší svobody, proto bychom měli debatovat o tom, nakolik si ji ceníme my sami a co všechno budeme od státu požadovat, když v její ochraně selže.

Jako dobrý základ pro přemýšlení o ceně našeho soukromí budiž texty Tomáše Pavlíčka (str. 16–19) a Karolíny Vitvarové-Vránkové (str. 61–62).

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 14/2008 pod titulkem Editorial