0:00
0:00
15. 3. 20082 minuty

Editorial

Ten titulek je příznačný a hodil by se jako motto pro texty domácí rubriky. „Nejasná zpráva o našem úspěchu“ – tak nazval svůj komentář o budoucnosti české ekonomiky náš exkluzivní spolupracovník a čerstvě bývalý viceguvernér centrální banky Luděk Niedermayer.

simecka 300
Autor: Respekt
 
Autor: Respekt
Autor: Respekt
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer
Autor: Respekt
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer Autor: Respekt
↓ INZERCE

Ten titulek je příznačný a hodil by se jako motto pro texty domácí rubriky. „Nejasná zpráva o našem úspěchu“ – tak nazval svůj komentář o budoucnosti české ekonomiky náš exkluzivní spolupracovník a čerstvě bývalý viceguvernér centrální banky Luděk Niedermayer (str. 11).

Příběhem českého úspěchu je určitě městečko Vlašim. Jeho starosta Luděk Jeništa se obklopil týmem lidí, s jejichž pomocí dokázal vytřást z bruselského oslíka (s laskavou ironií ho na obálku Respektu nakreslil Pavel Reisenauer) desítky milionů ke spokojenosti všech, Brusel nevyjímaje. Další miliardy pro celou zemi jsou už na cestě, a jak změní náš život a nás samotné, zkoumala Silvie Lauder (str. 14–17).

Poselství obou zmíněných textů je v jádru stejné: Česko je vcelku úspěšným státem s nadějí na velký rozběh, který si však vlastní vinou může zbrzdit. Následující články jsou toho smutným důkazem, byť zdánlivě jen nepřímým. Podivné události ve vysokých patrech politiky a jména jako Olga Zubová (str. 18) či Pavel Němec (str. 24–25) vyvolávají podezření z korupce, které se jako rakovina šíří lymfatickými uzlinami demokracie, jimiž vláda a parlament jistě jsou. Ilustrací téhož je potom spor o Národní knihovnu. Ten paradox, že by mělo jít především o vzácné dědictví naší kultury, ale jde zřejmě jen o moc a peníze, už nikomu nepřijde na mysl. Do temných zákoutí příběhu, v němž pro knihy není místo, nahlédl náš nový člen redakce Martin Jazairi (str. 20–21).

Naše budoucnost je tedy otevřená a máme ji ve vlastních rukou. „Pěstujeme si takové prazvláštní mistrovství v přežívání,“ říká v rozhovoru s Ondřejem Nezbedou režisér Vladimír Michálek (str. 42–45). Jeho vzdor vůči této tradici je úspěchem už sám o sobě, ale může být snad i vzorem pro další.

Nás národní sklon k pouhému „přežívání“ může někdy opravdu vypadat trapně, ale zkuste si „prožít“ několik dní v Srbsku, a vše se vyjeví v jiném světle. Reportáž Tomáše Sachra (str. 34–41) z této země zmítané frustrací je velmi poučná.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].