Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Česko

Kdo sakra zmáčkl tlačítko?

Policista, který veřejně kritizuje své nadřízené, to tu dlouho nebylo.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
Fotografie: Mačkala tlačítko a omylem to nebylo. (Petra Lhotáková) • Autor: Respekt
Fotografie: Mačkala tlačítko a omylem to nebylo. (Petra Lhotáková) • Autor: Respekt

Policista, který veřejně kritizuje své nadřízené, to tu dlouho nebylo. Mladá podpraporčice z Vlašimi Petra Lhotáková (29) byla ve službě společně s kolegou napadena a zraněna. „Mnohem víc mě bolí to, jak se k nám poté zachovali naši šéfové,“ říká. Její případ má teď na stole policejní prezident. „Odhodlala se říct otevřeně spoustu věcí, což se u nás moc nenosí,“ říká šéf policejních odborů Milan Štěpánek.

Zatmělo se mi před očima

Všechno začalo letos na svatého Václava. Petra Lhotáková měla službu, když přišlo hlášení, že na jednom z vlašimských sídlišť ohrožuje opilý muž svou ženu a děti. Policistka s kolegou hned dorazili na místo a nejdřív vyhledali nešťastnou manželku, ukrytou u rodičů bydlících ve stejném domě. Její namol opilý muž totiž začal rozbíjet nábytek a pálit dětem oblečení. Žena sešla s policisty o dvě patra níž ke svému bytu, kde ještě přede dveřmi její dvoumetrový a sto padesát kilo vážící choť na policisty zaútočil. „To jsme vůbec nečekali. Zmáčknul mě pod krkem, až se mi zatmělo před očima,“ vypráví ve svém bytě slečna Lhotáková, která přes svou nevysokou postavu působí jako děvče od rány.

Proti o dvě hlavy vyššímu a třikrát těžšímu násilníkovi nicméně neměla šanci, z jejích „donucovacích prostředků“ – snažila se ho kopat i kousat – si hromotluk nic nedělal a jí i jejímu kolegovi uštědřil několik úderů obří rukou a kopanců. Druhou rukou začal pak škrtit i šokovaného policistu, který přitom opakovaně tiskl na vysílačce nouzové tlačítko sloužící k přivolání posil. Pak se agresor stáhl zpět do bytu a zabouchl dveře. Zmlácení policisté v roztrhaných uniformách ještě jako v mrákotách doprovodili útočníkovu ženu k jejím rodičům, když se konečně ozval z vysílačky operační důstojník s otázkou: „Kterej blbec zas omylem zmáčkl to tlačítko?!“ Hlídka centrále vylíčila situaci a operátor slíbil, že na místo povolá zásahovou jednotku. Ta ale přijet odmítla, protože měla důležitější práci. „Byla v pohotovosti kvůli jinému případu, který je stále v režimu utajení,“ říká zástupce středočeského policejního ředitele Václav Kučera. Až po půlhodině se sjelo šest policejních aut z celého Benešovska; tváří v tvář takové přesile vyšel útočník z bytu a nechal se zatknout. Až potud se v líčení událostí shodují všichni aktéři. Od této chvíle ale nastává v policejních řadách rozkol.

Když zmlácená hlídka dorazila na stanici, žádala prý o odvoz k ošetření. „Ale vedoucí to odmítl, že je ještě spousta práce,“ říká Lhotáková. Napadení policisté ještě museli hledat v databázi, jestli útočník nemá zbrojní průkaz, pak se znovu vrátit na místo, aby byli případně k ruce zasahujícím kolegům, a potom trávit několik hodin u výslechů. Teprve po pěti hodinách od zákroku byla dvojice volná a mohla odjet služebním vozem do nemocnice. Lékaři si je tam rovnou nechali – nařídili jim čtyřdenní hospitalizaci – kromě značných pohmožděnin u nich zjistili otřes mozku a poraněnou krční páteř. V pracovní neschopnosti jsou oba dodnes. Lhotákové kolega ovšem odmítá o případu s novináři mluvit.

Velitel vlašimské policie Milan Mach stejně jako kriminalista Pavel Mareš z Benešova, který velel pozdějšímu svatováclavskému zatýkání, ujišťují, že Lhotákové i jejímu kolegovi nabízeli odvoz záchrankou, jenže oni to prý odmítli. Jak to doopravdy bylo, by mohl ukázat i zvukový záznam z kamer instalovaných na služebně, jenže zařízení nefungovalo. „Bylo mimo provoz už týden předtím. Máme ho teprve půl roku a ještě se nám to nestalo. Ale naše techniky za to trestat nemůžu, to by musel okresní ředitel,“ říká Mach. Ředitel Jaroslav Jirák ale tvrdí, že o poruše zařízení mu dodnes nikdo neřekl.

Jaký důvod by ale policistka, která byla během pěti let hodnocena mezi nejlepšími na oddělení, měla k tomu, aby nemluvila pravdu? „K její motivaci se nechci až do skončení šetření vyjadřovat,“ říká Mach.

Musíme si to vyříkat

Petra Lhotáková se stala ve službě terčem útoku už několikrát. Jednou ji napadl útočník nožem (čepel se naštěstí jen svezla po bundě). „Kriminalista mi řekl, že to byla moje chyba, protože jsem blbá ženská. To se mě hodně dotklo. Ani tehdy se za mě vedení nepostavilo,“ stěžuje si Lhotáková. Podala tehdy na kriminalistu, který případ nechtěl řešit jako útok na veřejného činitele, trestní oznámení za zneužití pravomoci. Kriminalista ale obviněn nebyl, i když pachatel kvůli tomuto činu nakonec ano.

Nicméně i i tato zkušenost s nedostatkem podpory u nadřízených způsobila, že policistka Lhotáková ještě v nemocnici sepsala svůj zážitek s ošetřením po zásahu a text poslala do odborářských novin Naše policie. „Napadlo mě, že bude lepší to zveřejnit, protože když si budu oficiální cestou stěžovat, šéfové se stejně navzájem podrží,“ říká policistka.

Případ z Vlašimi zaujal šéfa odborů Štěpánka a ten na něj i na připravovaný článek při pravidelné schůzce upozornil policejního prezidenta. Oldřich Martinů požádal krajské šéfy, ať věc prošetří. „Postup vedení vlašimské policie byl jednoznačně špatný. Ošetření mělo být i podle předpisů okamžité. Ukazuje to na nezájem policie o svoje lidi. A to je problém, kvůli kterému hodně schopných její řady opouští,“ říká k tomu odborář Štěpánek. Jak ale odborář ví, že Lhotáková mluví pravdu? „Nenapadá mě důvod, proč by měla věci říkat jinak, než byly."

U Petry Lhotákové doma pak za pár dnů zazvonil přímo zástupce středočeského policejního ředitele Václav Kučera. A tady je zase tvrzení proti tvrzení. Kučera říká, že k případu, o který se zajímal policejní prezident, chtěl sám zjistit co nejvíc informací, dřív než kauzu předá oddělení kontroly. Lhotáková tvrdí, že náměstek se na průběh akce, a co se dělo pak, vůbec neptal: „Říkal, že pokud trvám na tom, aby se stížnost projednala, a pokud článek zveřejním, mám si raději hledat jiné místo.“ To Kučera rezolutně popírá. Schůzce byl přítomen i Lhotákové kolega ze „svatováclavské“  hlídky, ale ten nechce její průběh komentovat.

Oddělení stížností své šetření nedávno ukončilo, ale Kučera jeho konkrétní výsledky nechce prozradit. „Nejdřív je dostanou funkcionáři v Benešově. Je ale jasné, že ti dva rozhodně nebyli oběťmi žádného spiknutí, i když nějaké systémové pochybení tam bylo. Nemáme třeba dostatečně ošetřené, co kdo má dělat, když je nouzové volání,“ říká Kučera. „Chyby ale nedělali jen funkcionáři. Podle mě Petra Lhotáková zcela nezvládla taktiku zákroku. Střetu mohla předejít vyjednáváním.“ Zda, jak a kdo bude potrestán, má ale rozhodnout benešovský okresní policejní ředitel. Pražský náměstek prý nemá nic proti tomu, aby podpraporčice Lhotáková zůstala i po tomto „incidentu“ v řadách policie. A to i přesto, že – alespoň podle jeho verze – nemluví pravdu o společné schůzce? „To si musíme vyříkat, to je o další komunikaci,“ tvrdí Kučera. Podle něj by jen tak se zbavit schopného policisty byl luxus – středočeské policii chybí 450 lidí a na Benešovsku, odkud je Lhotáková, se nedostávají dvě desítky.

Mladá policistka ale s návratem váhá. „Mám pocit, že už budu navždy ocejchovaná jako problémový člověk.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 50/2007 pod titulkem Kdo sakra zmáčkl tlačítko?