Událost na obrazovce

Ostravské studio se zasloužilo o dokumentární počin měsíce, ne-li roku: Zločin jménem Katyň (režie: Petra Všelichová, ČT 2, 11. 1. a 15. 1.). O málokterém masovém zločinu panuje u nás – na rozdíl od našich severních sousedů – tak mizivé povědomí jako o této bestiální vraždě, nasměrované k fyzické likvidaci polské elity (mezi 25 tisíci zajatých polských důstojníků, jimž Stalin s Berijou podepsali rozsudek smrti, bylo značné množství „záložáků“ – lékařů, vědců, techniků, učitelů, úředníků).

Lví zásluhu na vzniku i podobě dokumentu má historik Mečislav Borák. Veřejnosti takřka neznámý, ač už měl dávno dostat metál za humanitární činnost. Borák nejenže trpělivě odhaluje a skládá střípky hrůzného masakru spáchaného NKVD na okupovaném území krátce poté, co vpadla Rudá armáda bojujícím Polákům do zad, ale navíc založil i podpůrnou osvětovou organizaci pro příbuzné a potomky zavražděných – jsou mezi nimi i naši občané z Těšínska.

Po trochu dlouhé filmové expozici, kdy – bohužel bez vstupní souhrnné informace, co všechno se v Katyni přihodilo – mluvili poněkud nepřehledně příbuzní a potomci zavražděných, se dokument vzepjal k výpovědi, jež potvrdila slova Varlama Šalamova: ne umělá story, ale jedině dokument má sílu zachytit svět po Gulagu a Osvětimi. Záhy se z vyprávění vyloupl i ryze současný příběh: příběh více než půlstoleté mediální války o pojmenování zločinu na jedné straně – a o bagatelizování, zlehčování či…