Magdalena Drosteová: Bauhaus 1919–1933, překlad Michaela Váňová, Slovart, 96 stran
Publikace se zabývá dějinami revoluční umělecké školy, kterou Walter Gropius založil v německém Výmaru a která si své nejslavnější období zažila po přestěhování do Dessau.
Město bylo na konci války téměř kompletně vybombardované, až právě na unikátní funkcionalistický komplex školy a přilehlých profesorských ateliérů. Dessau není zase tak daleko od českých hranic, aby si při jeho návštěvě nestálo za to připomenout, že jméno Bauhas neoznačuje jen síť levných obchodů pro kutily.
Aldous Huxley: Vrány z Hruškovic, překlad Ivana Pecháčková, Meander, 42 stran
Huxley (1894–1963) napsal jen jednu knížku pro děti: o Vánocích roku 1944 ji věnoval pětileté neteři. Jenže na rukopis se úplně zapomnělo do doby, než byl nedávno náhodou nalezen na jedné půdě. Příběh o manželích Vránových s velkým ohlasem vyšel na sklonku předloňského roku, nynější český překlad doprovázejí ilustrace Jiřího Sopka.
Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně, Torst, 96 stran
Nedlouho po Jirousově vyznamenání Seifertovou cenou se dvaašedesátiletý básník dočkal samostatného vydání poezie, kterou v 80. letech složil ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích. „Služební psi na dvoře vyjí/ a Radim slaví eucharistii./ Slova písně Ó svatý Michaeli/ linou se z cely./ Kalich je lžíce a hostie jsou z veky./ Pán Bůh je s námi po všechny věky.“ Z Valdic básně ven vynesl na motácích Jiří Gruntorád, po revoluci se staly páteří svazku sebrané Jirousovy poezie, který v Torstu vyšel pod názvem Magorova Summa. Nynější knížka nabízí i ukázku úsporného vězeňského rukopisu prostřednictvím jeho faksimilí.
Arnošt Lustig: Od rána do večera a jiné povídky, Knižní klub, 496 stran
Výbor obsahuje dvanáct povídek osmdesátiletého doyena české literatury, ve kterých se vesměs ohlíží za svými chmurnými zážitky z časů nacistického protektorátu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
