Premiér a jeho doba

Premiér létá vládním letadlem za zábavou a pak nechává zamykat novináře na letišti, aby mu nemohli klást nepříjemné otázky. Šéf opozice brázdí silnice víc než dvojnásobnou rychlostí, než dovoluje zákon. Druhý muž vládní strany využívá levné bydlení ve vile podnikatele s realitami ve městě, kde je primátorem. Na jeden týden je to i na Česko nadprůměrná bilance „balkánských“ zpráv najednou. A reakce těchto mužů: Problém? Ne, ten mají jen zapšklá, prolhaná média.

Ironií osudu tahle nová nákaza arogantního papalášství propuká přesně deset let poté, co padla vláda při událostech známých jako sarajevský atentát. Teď ale nejde o rychlé odsudky či nepřesné paralely. Otázka je obecnější: jak to, že v Česku opět přestávají mezi politiky fungovat základní instinkty, jako je třeba pud sebezáchovy?

Co věřit premiérovi

Když se dnes člověk dívá na způsob, jak ODS v půlce 90. let vystavila ve svém účetnictví dary fiktivních sponzorů, vidíme před sebou obraz naivity, drzosti a amatérismu. Dnes máme podobný koktejl před očima zase. Nejde sice o ulité miliony z možných úplatků, rostoucí míra arogance a cynismu to ale vyvažuje.

Předseda ČSSD se cestou na přísně privátní akci mění v piráta silnic. Po přistižení novináři prohlásí, že spal a o ničem neví. Jak by tenhle člověk mohl někdy vládnout? Buď totiž máme před sebou politika, jehož podřízení si dělají, co chtějí, a…