Vzdor šafránových mnichů

Kdo chce být při tom, musí vstát alespoň v půl sedmé ráno. V tu dobu za normálních okolností vyráží do ulic každého barmského města procesí mnichů v dlouhé řadě za sebou a vinou se jako had ulicemi sem a tam. Kráčí naboso, v rukou si nesou velké žebrací nádoby na jídlo. Říct, že žebrají, ale není výstižné. Prostě jdou rychlým krokem dopředu, a kdo jim chce dát nějaké jídlo, musí stát včas připravený před domem u silnice. Mniši nežebrají, ale dávají ostatním šanci obdarovat je jídlem a vylepšit si tak východisko – jak buddhisté věří – pro narození do příštího života.

Teď jde však v Barmě o víc než pár hrstí rýže nebo svazek zeleniny. Komunita buddhistických mnichů se postavila proti vojenské diktatuře a vyprovokovala demonstrace, do kterých se minulý týden zapojily desítky či stovky tisíc lidí. Větší otřes od 60. let minulého století vládnoucí junta nezažila. V této východoasijské zemi existují jenom dvě organizace, které jsou srovnatelné velikostí a vlivem. Čtyř- až pětisettisícová komunita buddhistických mnichů je jednou z nich. Těší se po staletí obrovské úctě obyvatel, vždyť v podstatě každá rodina má v jejích řadách svého zástupce a téměř každý obyvatel Barmy strávil ve svém životě několik týdnů za zdmi kláštera. Tou druhou organizací je zhruba stejně početná armáda ovládaná generály, které drží u moci peníze z prodeje nerostného bohatství a vládnou ze vzdáleného, nově…