Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Světové firmy, které mají tuto zemi v čím dál větší oblibě, si stěžují, že jinak vzdělané a schopné Čechy ochromuje špatná angličtina. Handicap nevyváží ani talent místních ani jejich atraktivní poloha země v centru Evropy. Česku kvůli němu naopak hrozí, že se mocní hráči posunou o dům dál a to v konečném důsledku zabrzdí slibně běžící ekonomiku.
Vzpoura v Plusu ukazuje, co všechno si mohou dovolit šéfové levných supermarketů.
Řidič Zdeněk David vyhrál první etapu velkého závodu po českých silnicích a soudech. Před časem prosvištěl obcí skoro sedmdesátkou, a i když ho při tom zachytila fotografie radaru, má teď v ruce rozsudek, že pokutu za porušení zákona platit nemusí.
Dvaatřicetiletá letištní úřednice Michaela Maličká udělala pro svou obranu skoro všechno. Marně.
Šance dozvědět se, jak to opravdu bylo s údajným půlmilionovým úplatkem lidoveckému vicepremiérovi Jiřímu Čunkovi, se značně zkomplikovala.
Co by měl George Bush udělat pro Palestince před koncem svého funkčního období.
Pokud platí, že politikův úspěch se měří silou jeho protivníka, tak slovenský premiér Robert Fico trpěl na slabé soupeře. Teď si ho konečně vyhlédl: jsou jím soukromé pojišťovny a média.
Dostali se k moci za slib, že zatočí s korupcí – a teď po dvou letech stojí korupce za jejich pádem.
Když na to přijde, ochrana osobních dat musí ustoupit vážnějším problémům.
Právo zemřelo, vyzýváme k občanské neposlušnosti.“ „Konečně příklad toho, že v této zemi existuje spravedlnost a křiklouni mají utrum.“ Dvě zcela odlišné reakce, které v těchto dnech rozsekly českou veřejnost. Není podstatné, který názor převažuje, ale jedno je jasné: úplatkářská kauza vicepremiéra Jiřího Čunka minimálně pro veřejnost nekončí. Minimálně pro veřejnost a to je důležitá věc. Když se dají emoce stranou, je vlastně dobře, že se ten případ vyvinul tak, jak ho dnes máme před očima.
Ty nejlepší výstavy pro tento týden.
Úmrtí dvou kinematografických velikánů – Ingmara Bergmana a Michelangela Antonioniho – dalo v uplynulých dvou týdnech novinářům mnoho prostoru k úvahám nad tím, kam se od dob jejich vrcholné slávy posunulo filmové umění.
To nejlepší z hudby pro tento týden.
Fotografický obraz pozoruhodného světa českých chatařů se dočkal knižního vydání.
Český distributor filmu Faunův labyrint si naplánoval zkušební projekci pro děti, aby zjistil, jestli má jeho propagaci zaměřit i na malé diváky. Na promítání si raději pozval i psychologa.
„Původní myšlenkou bylo uspořádat jedno z dalších nezávislých setkání mladých lidí, nikoliv však někde ve stodolách, jak bývalo zvykem, ale pěkně rovnou open air festival na soukromé louce.“
Ačkoliv do amerických prezidentských voleb zbývá více než rok, kampaň je již nejméně šest měsíců v plném proudu a pochopitelně se nevyhýbá ani internetu.
Zpráva o hudbymilovném Václavu Havlovi.
Letos slaví „Východočeský Woodstock“ dvacáté výročí, jubilejní ročník je věnován Václavu Havlovi.
Krátce nato, co rakouský spisovatel Jean Améry (vlastním jménem Hans Mayer, 1912–1978) dopsal román Karel Bovary, venkovský lékař, spáchal sebevraždu.
„Rád bych chtěl poděkovat francouzské vládě za to, že zavedla 35hodinový pracovní týden a tím mi umožnila zabývat se v pátek odpoledne mnohem zajímavějšími záležitostmi, než je práce. Merci!“ To prohlašuje na přebalu své knihy Merde! Rok v Paříži britský novinář a spisovatel Stephen Clark.
Knižní novinky pro tento týden.
Fritjof Capra: Bod obratu (Maťa – DharmaGaia, 2002). Tahle knížka byla v 80. letech bestsellerem všech západních alternativců.
Zapletalova vášnivá obhajoba Jaroslava Foglara.
Ze zvědavosti a masochismu jsem podnikla vlakem prázdninovou cestu Warnemünde u Rostocku–Berlín–Jihlava.
Častěji než jindy se místo v týpí nebo podhorském baráčku budím v Trutnově na náměstí. A jeden z prvních pohledů mi padá na oltář s božstvy ukrytými v písmenkách počítačové klávesnice.
V horkých srpnových dnech roku 1997, předcházejících sarajevskému atentátu, se Respekt rozhodl čtenáře šetřit a kromě válek gangsterů v pražských ulicích jim dopřát i oddychovější čtení.
Když Elvis Presley před třiceti lety šestnáctého srpna umíral, byl na nejnižším bodě své kariéry: rozložený jako člověk i jako zpěvák, sledovaný už jen vysmívajícím se bulvárem.
Je to francouzská specialita. Neznám ani jednoho z francouzských významných politiků, který by v jistém okamžiku své existence neusoudil, že napsat a vydat knihu je povinnou etapou jeho kariéry.
Když matka naposledy vydechla na malé klinice, kam ji jednou odvezli, nebyla jsem u toho. Bylo mi líto, že jsem ji nemohla držet za ruku. Ale krátce předtím, při poslední návštěvě u ní, mne opustila hrůza z vlastního konce, protože tady se se smrtí počítalo jako s něčím přirozeným.
Laciné potraviny vnímáme jako samozřejmost, zapomínáme ale přitom, že nejsme na světě sami, kdo by se rád dosyta najedl.
Každý, kdo aspoň jednou v životě držel v ruce digitální kameru, zná určitý pocit: objevuje se těsně předtím, než zapnete spoušť a začnete zaznamenávat realitu.
Máte dceru? Pokud ano, je zřejmě jako téměř každá česká dívka ve věku od jedenácti do dvaceti let čtenářkou dívčích časopisů.
V pátečních Lidových novinách se objevil text s názvem Řekni, kde ty hvozdy jsou. Jedná se o kolektivní dílo tří šumavských senátorů zastupujících strany ČSSD, ODS, KDU-ČSL a obsahem je situace v Národním parku Šumava.
Pokrytectví a dvojí standard v USA kvetou stejně mocně jako tunelování v Česku a korupce na Haiti.
Je to už dva roky, co jsem našla mrtvou lišku. Hned mě popadla touha mít ve své sbírce lebek také jednu liščí.
Evropané jsou v dějinách lidstva vývozem svých nemocí pověstní. A zdá se, že tak činí dodnes, i když poněkud neotřelým způsobem.
Skupinu 23 jihokorejských misionářů zajatých v Afghánistánu zřejmě jejich víra oslepila. Vydali se do země radikálního islámu, jako by neslyšeli o tom, že únosy cizinců jsou vedle teroristických útoků nejúčinnějšími zbraněmi takzvané asymetrické války.