Trendy•12. 8. 2007•9 minut
Smrt jako trapná nehoda
Když matka naposledy vydechla na malé klinice, kam ji jednou odvezli, nebyla jsem u toho. Bylo mi líto, že jsem ji nemohla držet za ruku. Ale krátce předtím, při poslední návštěvě u ní, mne opustila hrůza z vlastního konce, protože tady se se smrtí počítalo jako s něčím přirozeným.
Tereza Brdečková
(1957) je spisovatelka, filmová kritička, novinářka, překladatelka a scenáristka. Je autorkou povídek Listy Markétě (1996) a románů Šahrazád a král (2000) a o čtyři roky později Učitel dějepisu. Její zatím poslední kniha nese název Slepé mapy. Je autorkou scénáře k filmu Zrcadla pro Valdštejna, Toyen, Muž a stín.
V odlehlých dalmatských horách se dlouho tradovalo právo rány z milosti: když někdo pro nemoc nebo stáří nesnesitelně trpěl, bylo úkolem hlavy rodiny pomoci mu na onen svět. Rodina přizvala k takovému zabití dva svědky z vesnice, jelikož společenství nepovažovalo ránu z milosti za vraždu a stalo se jejím garantem. Výčitky svědomí k ní nepochybně patřily, ale nebyly prvořadé.
Syn nebo otec mohli zabít svoje nejbližší jen proto, že vykonávali obecnou vůli nadřazenou osobnímu přání, anebo si to aspoň mysleli. Když mi to vyprávěl člověk, který se v těch horách na-rodil, šel mi mráz po zádech, ale nebyla jsem překvapená. Prostě Balkán, říkala jsem si. Necivilizovaní lidé, kteří složité situace raději sprovodí ze světa palicí či kalašnikovem.
Poslední rok mé matky
Moje matka se dožila skoro čtyřiaosmdesáti a odcházela ze světa dlouho a pozvolna. Trpěla neduhy, které ji mohly kdykoliv skolit, ale žádný z nich nebyl akutní ani vyléčitelný. Takzvaná přirozená smrt mohla přijít za týden nebo taky za dva roky a mým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
