Skutečně je mučednictví romantické?
Donedávna bych si netroufal odhadovat, kam až sahá sdílení hodnot mezi Východem a Západem.
Donedávna bych si netroufal odhadovat, kam až sahá sdílení hodnot mezi Východem a Západem. Může za to Harry Potter, který mnohem lépe než Letopisy Narnie, ba mnohem lépe než Matrix Re-volutions nám všem opět ukázal, jak je myšlenka mučednictví i na Západě stále živá.
Všichni tu hru na kompromis, kterou s námi hraje zlo, známe aspoň z televize. Způsob, jak ji správně hrát, spočívá v tom, že na její pravidla vůbec nepřistoupíme, a budeme místo toho hrát hru vlastní.
Mám v tomto směru jen chabé zkušenosti. Pokud si něco pamatuju z nocí, kdy jsem hlídal jednu jeruzalémskou restauraci během druhé intifády, pak je to úplně obyčejný strach a snaha technicky zajistit, aby se nikomu nic nestalo. Na sebeobětování v takových chvílích nikdo myslet nechce. A také to není moc praktické – nemá moc smysl přemýšlet nad tím, že se něco nepovede a vy grejznete. Záměrné mučednictví je něco jiného. Takový záměrný mučedník rezignuje ještě dříve, než ke skutečné konfrontaci dojde, a nehledá již nic jiného než smrt.
Něco podobného bychom rozhodně nedoporučili nikomu z našich kamarádů. A tím spíš ne dětem. Samozřejmě, existují výjimky: Lidé, kteří krmí děti pohádkami o mučednictví: C. S. Lewis, Hassan Nasralláh, ideologové hnutí Hamás a samozřejmě mnozí další. V některých oblastech existují dokonce rodiče, kteří své děti k mučednictví vyzývají. „Ty jsi tak…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
