Cesta do mekky umění

Pokoušeli se o to leckde v Evropě, ale zatím se to povedlo jen dvakrát. Navzdory častým stížnostem, že znepokojivé části současného výtvarného umění už kromě autorů, kurátorů a hrstky šílenců nikdo nerozumí, přitahují Bienale v Benátkách a Documenta v Kasselu statisíce lidí a obě města díky nim úspěšně zvyšují svou přitažlivost. Letos v létě se navíc obě výstavy po deseti letech zase sešly ve stejný čas.

Její nenápadné fotografie už brzy uvidí víc než půl milionu lidí. Kdyby tohle dílo Národní galerie instalovala v pražském Veletržním paláci, čekala by na takový „zásah“ pět let. Tentokrát bude stačit sto dní. Třicetiletá česká umělkyně Kateřina Šedá se totiž letos stala nejmladší účastnicí dvanáctého kola slavné mezinárodní přehlídky Documenta, která se koná jednou za pět let v německém městě Kasselu.

Pro každého výtvarníka to znamená hodně: pozvání na expozici Documenta, kterou sleduje kromě početného publika každý, kdo v branži něco znamená, je vstupenkou ke slávě, prestižním výstavám i penězům. Ale pro Šedou to má opravdu zvláštní význam. A nejen pro ni – v její tvorbě je totiž patrná touha po překonávání často oprávněné námitky, že současné umění je nesnesitelně sebestředné a je obtížné mu porozumět. Přitažlivou vstřícnost mladé moravské umělkyně dosud podrobně vnímal jen úzký okruh lidí, kteří sledují tuzemský výtvarný provoz. Teď má v rukou mocnou zbraň v…