Na Božím a ďáblově hřišti

László Lengyel

(1950) je maďarský ekonom a politolog, napsal několik knih o maďarské politice a společnosti v posledních dvaceti letech, přednáší na Univerzitě Loránda Eötvösa v Budapešti, je generálním ředitelem Institutu pro výzkum financí.

Norman Davies nazval Polsko Božím hřištěm. Maďarsko je nejspíš hřištěm ďáblovým. A co Česko? To nechám na uvážení Havla a Pitharta, Peheho a dalších.

Polsko se teď předvedlo. Dvojčata Kaczyńští – prezident a premiér –, v lidové mluvě Poláků „Kaczory“ – pokud tomu dobře rozumím, velcí, neohrabaní kačeři –, vydržela bojovat proti Evropě až do posledního Poláka. „Kdyby nebylo druhé světové války a německé okupace, mohlo dnes být Poláků 66 milionů,“ vytáhl Lech Kaczyński historickou kartu a požadoval tomu odpovídající hlasovací poměr. Téměř plačící Merkelová vyhrožovala prostřednictvím tlumočícího litevského premiéra Polákům evropskou izolací, leč marně. (Bože, přežila Ulbrichta a Honeckera, Gomułku a Giereka, dokonce i Jaruzelského, a teď musí jako německá kancléřka snášet tohle!) Po tomhle dokonce i Češi a Litevci přestali za „Kaczory“ stát. Tehdy se do věci vložil Sarkozy a navrhl kompromis. Polsko může být hrdé na své vítězství: vytvořilo výjimečnou jednotu evropských politiků: všichni nenávidí Poláky.

Žádné usmíření

Marný byl pokus o…