Jak nevládnout Ukrajině

Viktor Juščenko dělá špatná politická rozhodnutí. Jistě, nepocházejí jen z jeho hlavy, ale jako prezident za ně nese odpovědnost. Letos se pokouší napravit své chyby z předchozích dvou let. Jenže za chyby se platí.

Juščenko promrhal mandát oranžové revoluce a připravil Ukrajinu o šanci na reformy, jež ji mohly vytrhnout z postsovětského marasmu. Tyto chyby nejenže postavily na nohy opozici, ale doslova ji přivedly k moci. Dnešní síla úřadujícího premiéra Viktora Janukovyče je přímo úměrná Juščenkově slabosti, která je zase synonymem jeho politické neschopnosti.

Třikrát a dost

Poprvé Juščenko selhal, když nedokázal přeměnit blok Naše Ukrajina v jednotnou politickou stranu. Již v prosinci 2004 bylo jasné, že do roka začne platit novela ústavy, která změní politický systém z prezidentského na parlamentní. Tedy že prezident Juščenko přijde o velkou část pravomocí na úkor parlamentu a hlavně premiéra. Alfou a omegou oranžové politiky v roce 2005 se proto mělo stát budování silné strany, která vyhraje parlamentní volby v březnu 2006 a sestaví stabilní vládu. Jenže Juščenko tento úkol svěřil byznysmenům Petru Porošenkovi a Romanu Bezsmertnému. Ti z Naší Ukrajiny vyštípali její politické jádro a podpora voličů klesla ze 40 na 13 %.

Dále Juščenko nezvládl konflikt uvnitř oranžové koalice ani osobní zápas mezi Porošenkem a Julií Tymošenkovou o post premiéra. Dnes si uvědomuje, že „svoji vládu“ bez Tymošenkové nesestaví. Jenže…