Pařížská večeře s růžovou dámou
Už před naším setkáním samozřejmě věděla, že nepatřím ani zdaleka k horlivým stoupencům její kandidatury na prezidentku.
Bernard-Henri Lévy
(1948) je filozof a jeden z nejvlivnějších francouzských intelektuálů. Česky vyšly jeho knihy Poslední dny Charlese Baudelaira (1997), Sartrovo století (2003) a Americká závrať (2006)– o cestě po stopách Alexise de Tocqueville. Velkou pozornost vyvolala kniha Qui a tué Daniel Pearl? (Kdo zabil Daniela Pearla?), která je investigativní studií islamistického teroru v Pákistánu.
Už před naším setkáním samozřejmě věděla, že nepatřím ani zdaleka k horlivým stoupencům její kandidatury na prezidentku. Ale nezdálo se, že by jí to příliš vadilo. V první chvíli jsem sice v té skoro prázdné, snad až příliš ospalé hotelové restauraci zachytil jemnou zdrženlivost, náznak nedůvěry – ale okamžitě mi udeřila do očí její úžasná svěžest, otevřenost, její spontánní vlídnost.
Nejdříve jsme probrali její faux pas, slavná přeřeknutí, počínaje tím, co se po Paříži povídá o jejích výrocích na téma Québec (o kterém řekla, že si přeje jeho „svrchovanost a svobodu“), až po její nejistotu, kolik vlastně mají francouzské námořní síly jaderných ponorek. Směje se nahlas jako děvčátko. „No, pokud vím, nebyla jsem to já, kdo mluvil o potřebě vyhladit Írán, ale byl to prezident republiky Jacques Chirac.“
Přišel číšník, objednáváme si salát, filety z platýse, suché bílé víno. Pokračuje. „Není to směšné? Když se přeřekne někdo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
