Proč mlčí žalobce Dolejší?

Úsměv Jaroslava Dolejšího ve stínu široké krempy – pro fotografa – je to nejsdílnější, co z něj novinář dostane. Jinak muž, který má na pražském vrchním státním zastupitelství na starosti ty nejzávažnější hospodářské zločiny, i ty, ve kterých nějak figurují politici nebo zkorumpovaní policisté, vstřícností neoplývá. Přitom ne, že by neměl co vysvětlovat. Tento vysoce postavený žalobce se totiž stal přímo zosobněným příkladem výtek směřovaných dnes čím dál hlasitěji na instituci státního zastupitelství: že totiž jeho zaměstnanci jsou ve svém zápase se zločinem slabí, alibističtí a posluhují moci.

Nade mlejnem, pode mlejnem

Jaroslav Dolejší má dnes na stole dva zásadní případy z poslední doby. Podezřelý prodej státního podílu ve firmě Setuza do rukou podnikatelské skupiny kolem Tomáše Pitra a Františka Mrázka a prodej půdy z Pozemkového fondu, který umožnil miliardové překupnické zisky lidem spřízněným se šéfy fondu či přímo s ministry zemědělství. Dolejší odpovídá i za vyšetřování kauzy Unipetrol – největšího korupčního případu posledních let, jehož některé scény jsou natočené na video a kvůli jehož závažnosti vznikla i parlamentní vyšetřovací komise. Všechny tyto případy jsou tak či onak svázány s vysokými představiteli sociální demokracie: Setuza s bývalým ministrem Palasem, pozemky s někdejším ministrem Zgarbou, Unipetrol s expremiérem Grossem. A práce na žádném se, alespoň podle viditelných znaků, moc nehýbe z místa. To je…