Mučení jako zbraň

Evropu děsí zvěsti o vyšetřovnách určených ke krutým výslechům prominentů al-Káidy. Co o nich víme a proč z nich jde takový strach? Válku s terorem přece nelze vyhrát v rukavičkách. Ale na druhou stranu: co se s námi stane, když je sundáme? To jsou záhady hamletovské otázky, kterou právě řeší západní svět: mučit, nebo nemučit?

V říjnu roku 1994 unesli teroristé z palestinského hnutí Hamas izraelského vojáka základní služby, devatenáctiletého desátníka Nachšona Wachsmana a hrozili jeho popravou. Izraelská armáda neměla tušení, kde přesně muži z Hamasu Wachsmana drží, zato měla v rukou palestinského Araba, který řídil auto únosců. Řidič byl jediným klíčem k Wachsmanově osvobození a podle toho se k němu izraelští vyšetřovatelé také chovali – podrobili ho výslechům doprovázeným mučením. Detaily nejsou známé, každopádně týraný Palestinec nakonec poslal Izraelce na správnou adresu na Západním břehu Jordánu.

Fyzické mučení, které Izraelci v tomto případě nikdy nepopírali, se tedy tentokrát vyplatilo. I když nutno dodat, že příběh postrádá happy end: následná záchranná operace skončila fiaskem a desátník Wachsman v jejím průběhu zahynul. Jenže to už je jiná kapitola – s větší dávkou štěstí na straně izraelské zásahové jednotky by dnes jedenáct let starý případ Wachsman jasně naznačoval, že v určitých chvílích je mučení zajatců pro záchranu životů nezbytné. Vždyť kdo by s…