Alex Danchev: Georges Braque – životopis, přeložila Gisela Kubrichtová, BB/art, 378 stran
„Oceňování Braqua mělo vždycky spíš podobu kultu než masového hnutí. Za svého života byl až na několik výjimek neustále podceňován a s pozoruhodnou vytrvalostí byl stále trochu shovívavě chápán v podstatě jako dekoratér,“ píše o spoluzakladateli kubismu profesor nottinghamské univerzity, který se tímto životopisem snaží svého oblíbence postavit na roveň Picassovi a Matissovi.
Vojtěch Klimt: Akorát že mi zabili tátu – příběh Karla Kryla, Galén, 434 stran
Od předsedy Klubu Karla Kryla se asi nedá očekávat, že by se na Krylův životní příběh díval nějak kritickýma očima: „Karel byl netuctový, hluboký a bujarý stejně jako jeho tvorba.“
Vladimír Körner: Adelheid, Zánik samoty Berhof, Zrození horského pramene, Dauphin, 390 stran
Letošnímu laureátovi Státní ceny za literaturu vychází druhý díl sebraných spisů zahrnující jeho nejslavnější romány z 60. a 70. let.
Tomáš Halík: Prolínání světů – ze života světových náboženství, NLN, 280 stran
Ani o letošním adventu neporušil teolog tradici a během jeho prvního týdne zásobil knihkupectví svou další knihou. Tentokrát jde o eseje o hinduismu, buddhismu, židovství, islámu a pochopitelně křesťanství, o pěti duchovních cestách, které věřící přivedly k pramenu poznání i fanatickým zločinům.
Enzo Traverso: Trhlina v dějinách – esej o Osvětimi a intelektuálech, přeložila Helena Beguivinová, Academia, 240 stran
Francouzský kulturní historik nepoužívá ani obecný termín holocaust, ani adresnější šoa. Píše rovnou o „židovské genocidě“. Zaměřuje se na její těsně poválečnou reflexi, kdy se evropští humanisté jen obtížně vyrovnávali s tím, že něco takového jako vyhlazovací tábory mohlo vůbec vzniknout.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
