Léčebna pro národní paměť
Generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš byl pověřen česjiz vládou, aby do roku 2009 vdechnl nový život památníku na Vítkově. Přitom tady – přísně vzato – není nic, co by bylo možné oživovat.
Ta věta se nedala čekat. Ne v této zemi, která tolik dbá na společenské hierarchie. A dvakrát ne od muže, kterého je nutné pokládat za strážce kulturního odkazu českého národa. „Je to vlastně absurdní úkol,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš s ironickým úsměvem o zadání, kterým ho nepověřil nikdo jiný než česká vláda. Do roku 2009 má Lukeš vdechnout nový život památníku na Vítkově. Přitom tady – přísně vzato – není nic, co by bylo možné oživovat. „Ten památník vlastně nikdy nežil,“ říká Lukeš. Přesto – nebo právě proto – sestavilo Národní muzeum na revitalizaci památníku koncepci, která znamená nejen odvrat od způsobu, jakým česká veřejnost dosud s českými dějinami zacházela. Dlouhodobě by „nový památník“ mohl také přispět k novému pojetí české národní identity.
Proč ausgerechnet Hus?
Asi neškodí si na začátku říct pár základních věcí o tom, co je to vlastně památník. „Jeho funkce spočívá v tom připomínat nám určitou historickou událost,“ říká Marek Junek, kurátor památníku na Vítkově. Památník se přitom může vyskytovat v různých tvarech: jako nespočetné sochy Jana Husa, svatého Václava nebo Vojtěcha, jako státní svátek či jména ulic – to všechno nás obklopí hustou sítí vzpomínek. Dalo by se říci, že tyto památníky (neboli „pamětní místa“) jsou počítačové čipy, na kterých…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
