Mimochodem

Bylo jedenáct hodin večer a Jiřina si zavolala do centra Prahy taxík firmy Profi. Přijel včas, ale vnitřek vozu byl bohatě vyzdoben prospekty pražských nevěstinců. „Proč to tady máte? To se nestydíte?“ tázala se Jiřina, jelikož žije v Anglii a tam panují jiné zvyky.

„Já to dám pryč, když vám to vadí,“ pravil taxikář. „Uděláme to jinak,“ řekla Jiřina. „Vy mi zastavte a já vystoupím.“ Zkoprnělý muž zabrzdil, Jiřina zavolala Profi a požádala o taxík bez nahých žen. Slíbili jí ho. Také přijel včas, ale reklam na nevěstince bylo uvnitř stejně jako v tom prvním. Jiřina uvážila, že se po půlnoci jinak než taxíkem do Řevnic nedostane, a požádala řidiče, aby obrázky odstranil. „Vážně si myslíte, že se v noci jezdí taxíkem jen k prostitutkám?“ ptala se (tedy, řekla to jinak). „Za čtrnáct let, co jezdím, si nikdo nestěžoval,“ pravil taxikář. „Co vám vadí?“ „Dejte to svinstvo pryč,“ trvala Jiřina na svém. „Vadí mi, že jsem vaše zákaznice a tohle je nevyžádaná reklama.“ Řidič se ušklíbl a poslechl. Co bylo postavené, to dal pryč, co bylo přilepené, to ponechal.

Jiřina mi líčí svůj zážitek a ještě zuří: „Chápeš to? Pět set korun za taxík plný nahých holek!“

Rezignovaně krčím rameny. „Časem si zvykneš,“ povzdechnu. „Já si stěžovala jenom jednou: to jsem ráno vezla…