Co se děje ve světě

São Paulo je obojaké město. Obojživelné. Vždycky se za jedním pohledem skrývá další možnost. Tenhle dojem ve mně přetrvává od první cesty taxíkem z letiště až dosud. To obvykle zdůrazňované klišé říká, že São Paulo je industriální, betonové monstrum po okraj naplněné mrakodrapy a s nejvyšším počtem vražd na zeměkouli nebo ve vesmíru. V místní obrazárně, jednoduše nazvané Pinacoteca do Estado (Státní obrazárna), si člověk naštěstí uvědomí, že i klišé se dá uniknout, když vejdete přímo do jádra místní obojakosti, do epicentra dvojího pohledu. Právě tu probíhá výstava dvou současných mladých brazilských fotografů – Roberty Dabdabové a Eduarda Muylaerta, kteří zachycují samotné São Paulo.

Jejich pohled na dvojí tvář města je překvapivě podobný mým vlastním dojmům. Roberta Dabdabová nazvala 37 velkých barevných fotografií Řeč věcí a nechala je nalepit přímo na bílou galerijní zeď. Její portréty dětských hraček, které zvětšené a hrozivě barevné působí dojmem zkázonosných vyslanců zla, či vlasů v koupelně připomínajících čínské kaligrafie, jsou bez nadsázky šokující. Pohledy z oken sãopaulských činžáků do zelených spletí tropických rostlin postupně likvidujících beton naopak uklidňují, podobně jako poslední fotografie Antonína Kratochvíla z Černobylu, na nichž příroda definitivně překonala ostych před atomovou katastrofou. Jindy jako by návštěvníky pozvala k sobě domů, na…