Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Ta povodeň neměla nastat

V Geologickém ústavu Akademie věd ČR pracuje tým lidí na projektu, který se týká změn koryta řek za povodně. V průběhu celé zimy čekali na povodeň, protože potřebovali změřit, kolik splavené zeminy proud odnáší při extrémních průtocích.

2006-581-mobr-02A.gif
2006-581-mobr-02A.gif • Autor: Respekt

2006-581-vobr-02a.jpg
Fotografie: Tání 2006: jiné než v televizi. • Autor: Respekt

V Geologickém ústavu Akademie věd ČR pracuje tým lidí na projektu, který se týká změn koryta řek za povodně. V průběhu celé zimy čekali na povodeň, protože potřebovali změřit, kolik splavené zeminy proud odnáší při extrémních průtocích. Byli v kontaktu s řadou meteorologů a vodohospodářů. Ještě pár hodin před povodní panoval mezi odborníky názor, že tání sněhu způsobí zvýšení hladin, ale jen v měřítku několikaletých povodní. Tento odhad se opíral o několik skutečností – srážky neměly být velké, několik vln oteplení se mělo střídat s ochlazením, a hlavně sníh i za slunečného počasí taje poměrně pomalu, i když se obecně vědělo, že sněhu bylo nezvykle mnoho. Vývoj byl odlišný a zaskočil nejenom pisatele tohoto článku, ale i většinu jeho kolegů. Co se stalo? Možná je na přesnou odpověď příliš brzy, ale pokusíme se nabídnout alespoň nějaký scénář krize.

Co se vlastně stalo?

Zima byla dlouhá. Neobvyklým způsobem se kombinovalo východní, sibiřské proudění, které sice přináší mráz, ale jinak je suché, s prouděním západním, které sice přináší sníh, ale také teploty kolem nuly. Výsledkem byla studená zima a nečekaně mnoho sněhu. Ten se hromadil celou zimu a měnil na ledový firn. Pak během zhruba dvou dnů došlo k oteplení o přibližně 20 °C. Za normálních okolností by se tající voda vsakovala do měkkého, porézního sněhu, měnila jej na sněhovou kaši a pozvolna se vsakovala do půdy. Sníh ale tál příliš rychle, protože jej rozpouštěl i teplý déšť, který má mnohem větší tepelnou kapacitu než vzduch. Podložní vrstva zledovatělého sněhu špatně přijímala tavné vody, které se nevsakovaly ani do částečně rozmrzlé a vodou nasycené půdy. Během dvou dní v teplých srážkách naštěstí zcela zmizely obrovské kumulace ledových ker, jako by na řekách nikdy ani nebyly. Značná část tepla, která toto vše způsobila, pocházela z oteplujících se tropických a subtropických oblastí Atlantského oceánu.

Takže hlavní důvod letošních povodní je nutné hledat v protnutí tří hlavních příčin: velkého množství sněhu, špatně propustné půdy a oteplení včetně nečekaně teplých srážek. Možná se časem objeví někdo, kdo toto vše prorokoval, ale ještě pár dní před povodní mezi těmi všemi „lidmi od vody“, kteří jí za ta léta rozumí, nevím o nikom, kdo by počítal s takto velkou záplavou. A přitom je dnes při zpětném pohledu tak snadné říct, že nepotřebujeme meteorologa, abychom pochopili, že sněhu je hodně a bude tát. Myslím, že se dostáváme mimo pole obecné zkušenosti do situací, kdy se odborníci nejenom mýlí, ale zákonitě selhávají, protože stavějí na zkušenostech z dob, kdy panovala jiná pravidla, a nová ještě nikdo pořádně nezná. Neplatí to jenom o přírodních vědách, ale snad ještě víc o sociologii, ekonomice a politologii. V tomto pohledu má špatný odhad středoevropských povodní roku 2006 něco společného s nečekaně katastrofálním přijetím karikatur proroka Muhammada v islámském světě.

Zavést ekologické pětiletky!

Povodňové škody byly v letech 1995–2005 spočítány na 143 miliard korun, ale existují i vyšší odhady. Pokud by letošní povodně způsobily jen pětinové škody některé z obou předcházejících velkých povodní, můžeme počítat s nějakými patnácti miliardami, ale spíš s vyšší částkou. Podobná situace se navíc v klimatickém cyklu trvajícím kolem 30–50 let obvykle několikrát opakuje. Jako počátek změněného klimatického režimu se obvykle považuje rok 1995. Znamená to, že prvních deset let klimatického neklidu máme za sebou a dalších nejméně dvacet let před sebou. Tady se už vyplatí zvažovat, zda peníze investovat raději do dálnic, nebo do protipovodňové ochrany.

Jedním z problémů současné české politiky je nedostatek dlouhodobého uvažování. Nově zvolená strana má vlastní priority a recepty, které mají být zásadně odlišitelné od předcházející vlády, což je komentováno českým úslovím „ode zdi ke zdi“. Náprava krajiny a omezování dopadu klimatických rizik není práce na několik let, ale spíš na jedno, dvě desetiletí. Zatímco v ekonomice se centralizovanému, a navíc pětiletému plánování příliš nedařilo, pak v otázkách životního prostředí jsou dlouhodobé a centrálně koordinované akce nutností. Vždyť i stav hladiny v Severočeském kraji regulují na svých přehradách Jihočeši.

Protipovodňová ochrana začíná péčí o půdu a les. Stromy se nemusejí kácet jen jako holoseč, ale selektivně. Větve a zbytky stromů musí po těžbě dřeva zůstat na místě, aby svým rozkladem alespoň trochu zlepšovaly retenční schopnost i tak několik stovek let ochuzované půdy. Lesy mohou mít víc listnatých stromů, a tím i kyprou půdu, která zachytí víc srážek. Zemědělská půda může být orána po vrstevnici a ponechávána přes zimu ve velkých hroudách, které umožňují vsakování. V této zimě jsme lépe pochopili roli terasových polí, která byla zaváděna mnoha generacemi rolníků v chladných desetiletích malé doby ledové i studeného 19. století. A meze? Zadržují nejenom půdu, ale také vodu, kterou pole v horkém létě budou potřebovat. Je možné obnovovat rybníky a místy budovat hráze či suché poldry. Ještě lepší investicí do budoucna je zlepšování retenční schopnosti každého kousku půdy.

Na druhou stranu letecké záběry z povodní ukázaly velké množství nejen nově opravených domů, ale také nově postavených. Developeři skoupili lacinou půdu v říčních nivách, postavili domy a teď rok, dva počkají, až se myšlenka na povodeň bude opět zdát absurdní. Pak je prodají lidem zdaleka, kteří si povodňové riziko neuvědomí. Vzniklé problémy poté budou řešit nejenom majitelé, ale také obec, hasiči a další instituce.

Aby otec měl synovi co předat

Tato povodeň správně ani neměla nastat. Geologové měřící pohyb sedimentů provedli výpočet, kolik štěrků se za poslední století vytěžilo z koryta Berounky mezi Berounem a soutokem s Vltavou. Kdybychom tento štěrk dnes měli vrátit na místo, řeka by tekla o 1–2 metry výš a o ty dva metry by byla vyšší i povodňová hladina. Je řada toků, jako např. Litavka, část Jizery, lužní lesy v Pomoraví či Podyjí, kde je zástavba nivy řídká a povodeň sama a zcela zdarma revitalizuje své toky. Zde je vhodné nechat přírodě volnou ruku. Na větších tocích kanalizovaných řek s hustě zastavěnými břehy se naopak ukazuje, že průběžné čištění říčního koryta je nutnost. Některé řeky nebo jejich úseky vyžadují technokratický a jiné ekologický přístup. Někde pomůže ochranář, ale jinde vodohospodářský inženýr.

Po povodních roku 1997 i 2002 byly zbytečně upravovány zejména menší toky, které další úpravu vůbec nepotřebovaly a právě naopak povodeň jim pomohla vrátit se do stavu blízkého přírodě. Zanikly písčité náspy, štěrkové lavice a velké izolované kameny v řečišti, pod kterými se drželi raci. Firmy provádějící revize toků byly placeny od metru a ponechání toků spontánnímu vývoji by jim bralo práci. Škoda byla dvojí – na krajině i na plýtvání penězi, které scházely jinde, třeba na opravy hrází a čištění rybníků.

Další dopady povodní jsou méně zřetelné. Je to především velká eroze půd, která může v takto neklidném klimatickém cyklu poškodit celé zemědělské oblasti. U terasování polí jsme si nebyli jisti, zda se nejednalo o nějakou zemědělskou „módu“, ale ukazuje se, že při opakujících se tuhých a na srážky bohatých zimách šlo o nutnost, aby otec měl synovi co předat. Další důležitá věc je, že povodeň je vždy nějaké narušení hydrologického cyklu. Nadbytek vody je druhou stranou nedostatku vody. Nejenom že kolem České republiky vířily v posledních letech povodně, ale také neobvyklá sucha zasáhla části Maďarska, Rumunska, Řecka, Španělska a dalších států. Pokud příchod evropských povodní do Čech a na Moravu byl jen otázkou času, pak to platí i pro evropskou žízeň.

Došlo vůbec letos k povodni?

Člověk, který by se rozhodl neposlouchat televizi a nečíst noviny a rozjel by se po českých a moravských tocích, by na většině míst nejspíš získal velice odlišný pohled na povodně roku 2006. Míst, kde došlo k záplavám, je ve skutečnosti poměrně málo. Řeky mají zvýšené hladiny, ale většinou se vylévají z břehů v místech, kde se vylévaly vždycky předtím a která byla pro takovéto případy určena. Největší nebezpečí tak dnes představuje možnost protržení nasáklých hrází např. na klidně plynoucí Moravě a ohrožení na dolním toku Labe.

Je nutné si uvědomit, že povodně jsou vítané pro sdělovací prostředky, kterým katastrofy všeho druhu pomáhají zvyšovat náklad. Povodně jsou skvělým předvolebním bojištěm, kde se dá ukázat vlastní starostlivost a akceschopnost. Povodně se dají využít, ale i zneužít k získání dalších dotací a k prosazení vodohospodářských plánů. Povodně roku 2006 se ve skutečnosti doopravdy staly, ale byly menší a jiné, než jak to vypadalo v televizi.

Autor je geolog.

Reklama
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte