Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Jestliže se rozzlobíme, budeme zlí. Ale co konkrétně uděláme? To neprozradíme, protože se na tom neshodneme. Přesně tak vypadá první výstup z Rady bezpečnosti OSN, který se týká otázky jaderných ambicí Íránu, konkrétně jeho programu obohacování uranu.
Afrika se dočkala nadějného aktu spravedlnosti. Ve středu se ocitl v sídle zvláštního tribunálu OSN v Sieře Leone bývalý liberijský prezident Charles Taylor, jehož lidé v Libérii, Sieře Leone, Guineji či Pobřeží slonoviny organizovali převraty a páchali zvěrstva.
Za necelých čtyřicet let své aktivní éry zabila ETA přes osm set lidí a stali se noční můrou Španělska. Novější zkušenost však říká, že srovnatelnou bilanci, dvě stě mrtvých, zvládnou teroristé jiného kalibru doslova za pár minut.
Podpoří Italové pravici? Tím umetou cestu k premiérskému rekordu jejímu lídrovi. Přikloní se k Prodiho levici? Tím vrátí zemi do hlavního proudu Evropy. Uvidíme po nedělních volbách.
Do roku 2010 má mít Izrael stálé hranice. V praxi to bude znamenat odsun asi osmdesáti tisíc osadníků z teritorií, tedy desetkrát tolik než loni z Gazy. Takový bude úkol vlády, kterou sestaví vítěz úterních voleb.
Zdá se, že tvrzení „historie se opakuje“ má něco do sebe. Před 10 lety jsme psali, že „show Davida Ratha“ „dokázala i největším pochybovačům, s jakým fenomenálním talentem dokáže tento lékař udržet pozornost veřejnosti“.
Hrozba ptačí chřipky obchází Evropou. A nejenom Evropou, Spojenými státy, Afrikou, o Asii ani nemluvě. Panika ještě nevládne, ale starosti ano. V televizi do nastrčeného mikrofonu žena na sugestivně položenou otázku mechanicky odpovídá „Ale to víte, že se bojíme…“ v podstatě proto, že se to od ní očekává.
Musíme si konečně připustit, že ne všechno můžeme plánovat a kontrolovat a že je zbytečné se stresovat předem, když vlastně nevíme, odkud to přijde, a jestli to vůbec přijde.
Filmy i romány jsou plné spiklenců, protože to máme rádi. Tak rádi, že si povoláváme spiklence na pomoc i ve chvílích, kdy nás skřípne samotná máti Příroda. Poroučíme větru i dešti a najednou, že bychom byli na něco krátcí?
Tento týden má ministerstvo financí definitivně oznámit, zda vydá, či nevydá miliony, které straně připadly za úspěch v komunálních volbách a které jí stát bez mrknutí oka zadržuje už čtyři roky.
Víme už dlouho, že v české politice je málo žen, a tušíme i důvody, které k tomu vedou. Jenže letos na kandidátky hlavních stran proniklo ještě méně političek než před čtyřmi lety. Proč vlastně česká společnost, ve které muži tvoří těsnou menšinu, ženy v politice nechce nebo se s jejich nepřítomností v ní tak snadno smiřuje?
Kam až dosáhne velká voda v Praze a jinde na Vltavě? Odpověď lze hledat v okolí největšího českého rybníka Rožmberku.
Osm zatčených, mezi nimi dva významní sociální demokraté. To ale není zdaleka nejdůležitější poselství poslední velké korupční aféry, pro kterou se vžil název biolihová.
Sakra, do kolika hodin jsem to včera vlastně četl? Do půl druhý? Do tří? Těžko říct. Vím jen to, že jsem musel u tý literatury docela odpadnout, protože jsem v gatích a svetru, přikrytej dekou a ležím na gauči.
čZatím poslední kampaň pomoci, zaměřená na komunikaci se zákazníky prostitutek, je svým způsobem ojedinělá. „Prostě bychom rádi upozornili muže na to, že žena, kterou si kupují, tu práci nemusí dělat dobrovolně, ale naopak k tomu může být nucená,“ říká Tereza Hulíková z Mezinárodní organizace pro migraci.
Jiří Komárek byl jedním z prvních vědců, kteří pracovali na české výzkumné stanici v Antarktidě. Z Rossova ostrova se vrátil v polovině března. Prof. Komárek působí v Botanickém ústavu AV ČR a na Biologické fakultě Jihočeské univerzity.
Udivuje mě, jak obrovský vliv má u nás „manipulativní žurnalistika“. Jak je možné, že po celá poslední léta, kdy naše ekonomika fungovala lépe než kdy jindy, se novináři snažili přesvědčit čtenáře, že se země řítí do záhuby?
Pevninské ledovce se v posledních pěti letech daly na „úprk“ do moře, alespoň v některých částech Antarktidy a v Grónsku. Pohybují se nyní rychlostí, nad níž se tají dech. Vědci zatím nerozumějí podstatě procesu, který v budoucnu může vyhnat stovky milionů lidí z jejich domovů.
Vím o setrvalém stavu, kdy se obrazovka – jak veřejnoprávní, tak komerční – vydatně podílí na uzavřenosti a klientelismu naší demokracie, kdy poskytuje zdarma drahocenný čas, pár kampaním vybraných politiků. Klíč k výběru přitom drží hlavně ona sama.
Židovští předáci ho přirovnávají k Davidu Irvingovi, ale Norman G. Finkelstein se pořád ještě zuby nehty drží ve slušné společnosti. Syn přeživších vězňů Osvětimi a Majdanku vyvolal pořádný rozruch knihou Průmysl holocaustu. Nyní jeho kniha vychází česky.
Knihy letos devětačtyřicetiletého spisovatele Patrika Ouředníka, jenž posledních dvacet let prožil v Paříži, pokaždé překvapí vynalézavou koncepcí. U všech vůdčím principem zůstává hra – s jazykem, imaginací, a nakonec i s fakty –, ta se však od nezávazných hříček stále víc posouvá k weinerovské „hře doopravdy“.
Podle všech rokenrolových statistik měl být už minimálně deset let mrtvý. Jenže dál točí desky, které dokazují opak. Z jeho poslední, letos vydané desky Ballad Of The Broken Seas dýchá téměř surreálný klid.
Žádné západní město nenabízí umělcům takové podmínky k životu jako Berlín. Levné pronájmy bytů, zkušeben a ateliérů, které zaručuje obrovská rozloha města a bezpočet volných budov, přitahují společně s bohatými státními dotacemi kumštýře z celého světa.
Knižní tituly, které byste si neměli nechat ujít.
To nejlepší z filmů pro tento týden.
Zajímavé dokumenty a filmy pro tento týden.
Ta nejlepší hudba pro tento týden.
V naší metropoli se představí to nejlepší z tanečního divadla, co tady za minulý rok vzniklo a ještě mnohem víc. Centrem platformy bude již tradičně pražské divadlo Ponec, dál se bude hrát v Alfrédu ve dvoře, Roxy NoD a Švandově divadle.
Libuše Barková je ve vazbě. Dostala se tam poněkud ušmudlaným způsobem, kvůli obžalobě za daňový podvod, za který nakonec nemusí být vůbec odsouzena.
Česká televize by měla učinit „státnické“ rozhodnutí a zrušit telefonické hlasování ve svých předvolebních debatách. Tento hlas lidu korunující zajímavé debaty s osobnostmi pěti nejsilnějších stran ve všech krajích, totiž ukradli partajní stratégové.
Někdo si chtěl na Čechy vymyslet zlomyslnost, tak ukázal na Františka Straku a řekl – buď politikem. Bůh ví, proč to lidovce vlastně napadlo. Konzervativní politická strana, která kandidátní listiny do voleb obsazuje obvykle svými prověřenými straníky, se z ničeho nic rozhodla pro experiment.
Byla to obyčejná noc, podivná svojí obyčejností. Noc po prvních skutečně svobodných parlamentních volbách, které Ukrajina za patnáct let nezávislosti zažila. Šlo o volby, jejichž průběh, ještě více než výsledek, se stal zlomem ve snaze Ukrajiny přimknout se k Západu. Ukrajina, potácivě jako malé, rok a půl staré batole, tento první velký krok zvládla.
Patří k nejodvážnějším lidem, kteří tu s námi žili. Peripetie jeho života mohly být námětem pro neobyčejný román. Vrba s Wetzlerem neutíkali jen za svobodou. Nesli s sebou svou zprávu, v níž jako první podali světu – stále váhajícímu uvěřit – podrobný odhad počtu lidí, kteří byli do té chvíle v Majdanku a Osvětimi zavražděni.
Češi mají co slavit. Ekonomika roste, svět je zařadil mezi vyspělé státy, podílejí se na unikátních objevech ve zdravotnictví a vědě, vyhrávají ve sportu. A co je pro atmosféru v zemi i její další vývoj důležité, podle sociologických průzkumů si zdejší blahobyt a úspěch začíná po letech naplno uvědomovat i veřejnost.