Událost na obrazovce

Tato rubrika, jíž hodlám reflexí obrazovky plnit každý měsíc, si má všímat událostí, ale já o žádné mimořádné události v uplynulých dnech na obrazovce nevím. Zato vím o setrvalém stavu, kdy se obrazovka – jak veřejnoprávní, tak komerční – vydatně podílí na uzavřenosti a klientelismu naší demokracie, kdy poskytuje zdarma drahocenný čas, a to nejen před volbami, pár kampaním vybraných politiků. Klíč k výběru přitom drží hlavně ona sama – průzkumy veřejného mínění, podle nichž se „objektivně“ řídí i ten nejkvalitnější z diskusně-reklamních pořadů, Moravcovy Otázky speciál, jsou přece tak či onak ovlivněny právě celoročním obcováním politiků s médii (a televizí především). Co dělají komerční televize, je jejich věc, ale u televize veřejné služby takový klientelismus v hlavních vysílacích časech zavání skandálem. Zvláště, když televize veřejné služby své kulturní, vzdělávací a informační funkce, dané ze zákona, plní stále více jen formálně. Aby se vlk veřejnoprávnosti nažral, a koza vyhovování mocným zůstala celá. To se týká i původní dramatické produkce. Ta je dnes už zcela zaměnitelná s produkcí Primy i Novy, možná ji dokonce v řemeslné technice kvalitativně Nova předčí. Totéž se týká úrovně většiny zábavných či zábavně „publicistických“ formátů. V některých případech (Na vlastní oči, občas i Občanské judo) dokonce Nova srovnatelné pořady ČT opět překonává větší veřejnoprávností a menší servilitou k mocným. Chápu, že Nova ani Prima…