Lucemburský šok

Otec vlasti a Největší Čech se opět ocitl v centru pozornosti. Po velkém úspěchu v New Yorku se velkorysá výstava Karel IV. – císař z Boží milosti přesunula na Pražský hrad. Tady bude sláva ještě větší: lucemburská éra v českých zemích je pokládána za jeden z řídkých dějinných okamžiků, kdy zdejší kultura i civilizace dosáhla vrcholné evropské úrovně. A k odkazu císaře Karla IV. se u nás hlásily snad všechny režimy, jež se tu během staletí vystřídaly. Tak všeobecná obliba se může zdát až podezřelá – copak se dá opravdu všem vyhovět?

Panování Lucemburků ve střední Evropě skončilo dost katastrofálně. Vyústilo v husitské bouře, při nichž byl rozchvácen pečlivě spravovaný majetek koruny, církve i valné části katolického panstva. Království se pak na dlouhý čas ocitlo v mezinárodní izolaci, neboť jeho obyvatelé prosluli po Evropě jako rebelové, kacíři a brutální loupežníci, jimž se nedá vládnout. Tato pověst je provázela i po Bílé hoře a patřila k hlavním příčinám mimořádně tvrdých represí. Do jisté míry pak problematizovala postavení českých zemí v podunajské říši až do jejího rozpadu v roce 1918. Plány Karla IV. byly jistě velkolepé, zůstalo po něm ohromující stavební dílo, ale celkový přínos se až příliš podobá kulturnímu šoku, z nějž se pak země těžce vzpamatovávala dlouhá staletí.

Velký císař v převleku

Vina za neblahý vývoj po Karlově smrti je…