Svůj autorský výbor z dosavadních sedmi sbírek doplněný oddílem dosud nepublikovaných veršů opatřil básník Jiří Rulf (nar. 1947) názvem Srdce metronomu. Texty vskutku evokují pohyb. Ostré záběry detailů se v nich střídají jako ve filmu, každý působí výtvarně (nikoli stylizovaně, spíš dokumentárně) a hlavním principem kompozice je střih. Přesné vidění jevů, jejichž podstata se ztrácí z dohledu, dodává básním zvláštní napětí. Ocitáme se ve světě, kde má realita působivost symbolů, jejichž význam můžeme jen tušit. První oficiální sbírku publikoval Rulf až po čtyřicítce, předchozí dvě vydal v osmdesátých letech vlastním nákladem, tedy svým způsobem jako samizdat. Ani v devadesátých letech však nesplynul s hlavním proudem. Nynější bilance naznačuje proč. Přes veškerý smysl pro grotesknost vyznívají jeho básně mužně a závažně, což je tón, kterému jsme dost odvykli.
Ke své třetí básnické sbírce
Podvojná znamení
připojil
Gustav Erhart
(nar. 1951) slovníček užitých archaismů, kulturně historických narážek i církevních pojmů, bez nějž by většina čtenářů rozuměla textům jen zpola. Starosvětská kultivovanost, evokující vzdělance předminulých století, může zprvu působit jako podivínská schválnost, při bližším seznámení však zjistíme, že před námi otevírá svébytný, bohatý, vzácně vytříbený prostor poezie.
„Je nabíledni že ještě není / sud…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
