V případě českého ministra kultury Pavla Dostála nepůsobí slova o boji s vážnou nemocí jako fráze. Pokračoval v rozdělané práci, jako by si ani nepřipouštěl, že trpí jednou z nejzhoubnějších forem rakoviny. Jeho slova i gesta tím nicméně získávala zvláštní váhu. Minulý týden se jeho stav prudce zhoršil. Zemřel v neděli dopoledne.
Jako výrazná osobnost měl Pavel Dostál vedle četných příznivců i zásadní odpůrce. Nebál se konfliktů a v půtkách se někdy furiantsky vyžíval. I tím však vytvářel svůj nenapodobitelný styl. Jeho image nebyla dílem mediálních odborníků, spíš vycházela z jedinečných životních zkušeností. Narodil se před dvaašedesáti lety v Olomouci, kde také začal po absolvování průmyslovky působit jako divadelník. Do KSČ vstoupil už v devatenácti, ale rozešel se s ní v dubnu 1969 na protest proti normalizaci. Dalších dvacet let směl vykonávat jen dělnické profese, psal přitom pod pseudonymy pro divadlo i rozhlas a působil také v opoziční skupině Obroda. Po listopadu 89 se vrátil k divadlu, ale zároveň se pustil do politiky jako poslanec. Ministrem byl jmenován v roce 1998.
Ve funkcích se Pavel Dostál příliš neřídil ideologickými schématy, nebyl však ani přizpůsobivý pragmatik. Možná i proto patřil k nejpopulárnějším politikům. Obzvlášť obdivuhodně dokázal vycházet s různými segmenty tradičně rozhašteřené umělecké scény – zvládal to lépe než jeho předchůdci a zřejmě jej v tom…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
