Chce to kus politické odvahy i sebevědomí – navštívit v roli reprezentanta někdejších viníků místo, které pro oběti funguje jako symbol jejich utrpení. Právě před týdnem se ukázalo, že Němci jsou v této disciplíně sice trénovanější než Češi, ale i tady už se blýská na možné lepší časy. Vezměme to popořadě.
Fotografie terezínského setkání Gerharda Schrödera s Tomášem Kostou obletěla celý svět, napsaly noviny 19. května. Ano, Terezín je v této zemi symbolem obětí nacismu a Tomáš Kosta člověkem, který byl kdysi určen pro „konečné řešení“, měl prostě vyletět komínem. Proto také působí přesvědčivě, když v tisku čteme, že nejmocnější muž Evropy plakal v Terezíně.
Rovněž oběti poválečných násilností z řad českých Němců mají své symboly, u kterých se každoročně scházejí pamětníci i jejich potomci. Jedním z nich jsou severočeské Postoloprty, dalším pak Brno a jižněji ležící Pohořelice. Obě místa patří k dějištím velkých masakrů z konce května 1945, dodejme, že masakrů páchaných často na starých lidech, ženách a dětech, neboť muži byli na frontě. I tyto lokality se nyní dočkaly svých „šedesátek“, ale s rozdílným osudem. V Postoloprtech se neukázal ani nikdo ze státní správy, ani nikdo ze samosprávy, zkrátka vše jako za normalizace – až na Němce dorazivší zpoza hranice. A masové hroby? Ty jsou pod zahrádkami místních. Brno poskytlo zcela jiný obrázek. K 60. výročí nuceného vysídlení tamních Němců pozval primátor Brna Richard Svoboda…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
