Otevřít knihu polského sociologa Zygmunta Baumana znamená ponořit se do poutavého přemýšlení o úskalích civilizace. Autorův dar spočívá ve schopnosti všimnout si při pohledu na zdánlivě banální věci rizik, která jsou za nimi skryta. V knize Modernita a holocaust kupříkladu osvětlil, jak velký podíl na hrůzách nacismu měly vzývané a dodnes uctívané fenomény naší civilizace, jako jsou racionalita, efektivita, úcta k autoritám a podobně – a jak málo se jejich možnému zneužití dodnes umíme bránit. V nově vydaném díle Individualizovaná společnost si zase v době, kdy veřejné diskusi vládnou ekonomové neustále opakující tezi o potřebě flexibilního pracovního trhu, všímá jeho odvrácené tváře.
Co bude zítra?
Když teroristy unesená letadla narazila do newyorských Dvojčat, psala většina médií, že to byl den, který navždy změnil svět. Totéž se píše i o konci II. světové války či jiných velkých událostech. Kolem nás ale dochází i ke změnám, které se neodvíjejí od konkrétního okamžiku či události, jsou ovšem stejně významné. Možná v některých ohledech i významnější.
Například trh práce se za posledních třicet let změnil k nepoznání, a mění se vlastně každým dnem. „Každý, kdo jako mladý učeň začal pracovat u Forda, si mohl být téměř jist, že na stejném místě svůj pracovní život také zakončí,“ popisuje Bauman éru klasického kapitalismu, který přes všechny nedostatky vytvářel závislost majitelů podniků na jejich zaměstnancích a naopak.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
