Zdánlivě laciná mediální kauza související s předáním člena katarské královské rodiny do rodné země závažně zpochybňuje způsob, jakým Pavel Němec vede justici.
Spor ministerstva spravedlnosti se státním zastupitelstvím a soudci rozhodně není dán tím, že by v Česku platil nějaký podivný zákon. Česká koncepce státního zastupitelství představuje jeden z možných modelů, který se v současné Evropě uplatňuje. Pravidla daná zákonem jsou jasná a není možno v nich nijak tápat. Státní zastupitelství je již podle ústavy součástí moci výkonné (nikoliv tedy moci soudní). Nejvyššího státního zástupce jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti, neznamená to však, že by státní zastupitelství bylo nějakým podřízeným orgánem vlády, ne-li dokonce ministra spravedlnosti.
Vážná chyba
Ministr má vůči státnímu zastupitelství jen zákonem vymezené pravomoci, a není v nich rozhodně uvedeno žádné úkolování státního zástupce či cokoli podobného. Ministr může v zásadě jen po státním zastupitelství požadovat informace o stavu řízení, pokud je takováto informace potřebná k činnosti ministerstva. Jinak rezort Pavla Němce plní pouze úkoly správy Nejvyššího státního zastupitelství, což je činnost v podstatě výlučně organizační a hospodářská, a ani ta nesmí narušovat plnění úkolů vyplývajících z jeho působnosti.
V tomto smyslu je také třeba hodnotit prohlášení prezidenta Unie státních zástupců ČR Petra Cigánka, že ministerstvo ovlivňuje trestní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
