Letos poprvé si Cenu Jindřicha Chalupeckého mohla místo výtvarníka-solitéra odnést umělecká skupina – Rafani. Jejich vítězství mohlo být povzbuzením pro provokativně politický trend v umění, který společnost potřebuje jako sůl. Nakonec hlasování poroty minulé pondělí dopadlo tradičněji a cenu získal druhý favorit, Ján Mančuška. I to je ale dobrá volba: dosavadní dílo dvaatřicetiletého výtvarníka prokazuje fantazii, přemýšlivost i schopnost vývoje a Mančuška má navíc dobré vyhlídky na úspěch ve světě.
V amerických rukou
Životopis tohoto v Bratislavě narozeného Pražana se příliš neliší od většiny zavedených výtvarníků jeho generace – studium na střední uměleckoprůmyslové škole, potom na AVU, několik zahraničních stáží, samostatné a skupinové výstavy. O jedné věci si ale jeho kolegové zpravidla mohou nechat jen zdát: Mančušku od letošního jara zastupuje prestižní americká galerie Andrew Kreps Gallery z New Yorku. Ve výtvarné branži je to důvod k pořádné oslavě. Vyhlídky mladých umělců, že se v Česku uživí volnou tvorbou, jsou totiž jinak prachbídné – nefunguje tu podpora z veřejných peněz, zakázky pro výtvarníky se vypisují málo a porevoluční sběratelé současného umění se zatím neobjevili. „Dřív jsem se živil kašírováním kulis na hollywoodských filmech, které se u nás točí, a vydělané peníze dával do své tvorby. Tak to dělá většina výtvarníků,“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
