Hackeři si vystřelili z premiéra, hlásil minulý týden tisk, když parta studentů přesměrovala vyhledavač Google tak, že po vyťukání slov „Velký bratr“ vypadl odkaz na osobní stránku Stanislava Grosse. Přitom šlo spíš o recesi než o dlouhé prsty skutečných hackerů, kteří se díky svým dovednostem dokáží přes počítač prolomit až k informacím našeho soukromí a zase zmizet do neznáma. Povedený vtip s Grossem ale připomněl, že tato tajuplná komunita je stále tu.
Schůzka na Silicon Hill
Jestliže vaše webová stránka vypadá jinak než obvykle, popřípadě na vás z obrazovky nečekaně pomrkává čert, můžete si být jisti, že se ve vašem počítači procházela nezvaná návštěva. Pravděpodobnost útoku hackera roste v případě, že jste třeba vysokým důstojníkem generálního štábu či neoblíbeným ředitelem průmyslové školy s počítačovým zaměřením. Soukromí domácího computeru není pro hackera příliš velké lákadlo, neprahne-li například po čísle vaší kreditní karty. Pak se ale jedná spíš o zloděje, protože pravým hackerům nikdy nejde o peníze; pro ně je jejich činnost ze všeho nejvíc stavem duše.
Pátrání po hackerské komunitě začíná banálně: před oprýskanou budovou sedmého bloku strahovských kolejí Českého vysokého učení technického v Praze, mezi příznivci počítačů známou spíše jako Silicon Hill. Za některými ze zdejších tří tisíc počítačů sedí lidé školící se na znalce zabezpečení počítačových systémů – a tím pádem i na znalce fint, jak tyto systémy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
