Ropa ohlašuje bídu

Jde o jednu z největších investic světa, která má zachránit Evropu a Spojené státy před ropnou krizí. Na druhé straně jde o projekt, který se stává zdrojem teroru místních lidí a devastace životního prostředí. Řeč je o Ázerbájdžánu a tamním ropovodu.

Nadějné vyhlídky

Rozlámaná asfaltka vede z Baku do příměstské aglomerace Surachany kolem nejstarších ropných polí. Je těžké rozlišit, kde je město a kde průmysl – obytné domy jsou ze všech stran obklíčeny ropnými jezery, zrezivělými těžebními věžemi a dodnes funkčními ocelovými pumpami. Tady před sto lety bohatli bratři Nobelové a rodina Rotschildů, zrodila se Royal Dutch-Shell i tehdejší podnikatelská elita Ázerbájdžánu.

„Žije se nám tu dobře, všechno v pořádku,“ říká ustrašeně muž u jednoho z domů, „ropná strategie našeho bývalého prezidenta Gejdara Alijeva je základem národního hospodářství.“ Přímo pod okny bílého stavení je jezero vylité nafty, odporně páchnoucí v padesátistupňovém vedru. „Co je na tomhle v pořádku,“ křičí ze zápraží žena v županu. „Podívejte se, co tady udělali, tady člověk může akorát onemocnět a umřít. A co z toho máme? Ropu prodají a peníze si strčí do vlastní kapsy.“ Takový pohled se naskýtá široko daleko.

Přitom generální ředitel BP Lord John Brown před deseti lety na ceremoniálu k podpisu „kontraktu století“ prohlašoval: &„…