Kdo by chodil na Titanic

Hollywoodské filmy postupně ovládly biografy ve většině zemí světa, výjimky se ale dosud najdou. Jižní Korea, v současnosti přední asijská kinematografická velmoc, zatím americké expanzi vzdoruje udatně, a boj o diváka dokonce patří k horkým tématům ve vzájemných vztazích obou zemí. Potvrdil to i filmový festival, který v polovině října proběhl v jihokorejském Pusanu.

Sever na plátně

Americkému filmu se v Koreji příliš nedaří: v návštěvnosti je stále na druhém místě za domácím filmem. Americká studia dlouho věřila, že po asijské ekonomické krizi v roce 1997, která tvrdě postihla místní filmovou výrobu, získají konečně v korejské audiovizi ekonomickou převahu. Bez masivní státní injekce by domácí filmový průmysl rok 1997 opravdu nepřežil, díky státní překlenovací dotaci a systému ochranných kvót se však k rozčarování Američanů brzy otřepal. Už v roce 1999 dobyl kina domácí hit Swiri, příběh ozbrojené konfrontace Severní a Jižní Koreje – se svými šesti miliony diváků trojnásobně překonal návštěvnost hollywoodského velkofilmu Titanic. A to byl začátek boomu, který trvá dodnes. Nejdražší film v historii místní kinematografie Silmido (stál 10 milionů eur), vyprávějící příběh tajného sebevražedného komanda, které mělo v 60. letech zavraždit severokorejského vůdce Kim Il-sunga, letos v návštěvnosti trojnásobně trumfnul největší hollywoodské trháky a na další letošní premiéru, akční film z korejské války Taegukgi pak s jeho 12 miliony diváků…