Skrze stromy začínají probleskovat paprsky slunce a dovolenkáři trávící svůj volný čas u největší české nádrže se radují z druhého týdne pravého léta. Všude je plno lidí. Z původní české klientely, která brala Lipno po desítky let útokem, tu ale dnes zbyli jen ti nejskalnější.
Vzpomínka na legraci
Jen pár kroků od hlavní brány kempu nedaleko Horní Plané, kde mají Češi co do počtu ještě stále převahu nad zahraničními rekreanty, stojí stranou šedivá unimobuňka. Na vybetonované verandě s rezavým zábradlím se rozhlíží starší žena. Je ticho. Přívěsy a stany roztroušené kolem vypadají opuštěně. „Máme to tu rádi, jsme takoví patrioti, i ten traktor tamhle k tomu vlastně patří,“ ukazuje paní Mašková z verandičky na nefunkční stroj po léta odstavený jen pár metrů od buňky. „Máme tady všechno: ledničku, sporák, televizi. Ráno si uděláme snídani, projdeme se po kempu, pak jdeme na oběd do restaurace za silnicí, pak máme siestu, jdeme se koupat a potom už vaříme večeři. A takhle tady trávíme čtrnáct dní.“ Dovolená Maškových se za ty roky nezměnila a ani otevřené hranice po pádu komunismu, nepřináší do jejich programu žádnou změnu. „Nikdy jsme neměli potřebu jet za hranice, tady nám bylo dobře. Jediná změna oproti předchozím letům je, že už nejezdíme pod stan, ale do chatky,“ říká paní Mašková. Stan za lepší příbytek už vyměnila i většina ostatních Čechů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
