Tajemná klinika v Zambii
Pomáhat penězi lidí z bohatší části světa těm méně šťastným je ušlechtilá věc a je dobře, že se toho Češi také účastní. Sice dáváme na rozvojovou pomoc ročně pětatřicetkrát méně, než jsou průměrné tři čtvrtiny procenta HDP v našem domovském klubu zemí OECD, ale důležitější možná je, kam vlastně naše skromné dary plynou. Logicky proto vzbudí zvědavost novináře, který právě přijel do Zambie na jihu subsaharské Afriky, tamní už několik let probíhající rozvojový projekt českého státu. Vypraví se tedy na místo a zažije následující příběh.
Pomáhat penězi lidí z bohatší části světa těm méně šťastným je ušlechtilá věc a je dobře, že se toho Češi také účastní. Sice dáváme na rozvojovou pomoc ročně pětatřicetkrát méně, než jsou průměrné tři čtvrtiny procenta HDP v našem domovském klubu zemí OECD, ale důležitější možná je, kam vlastně naše skromné dary plynou. Logicky proto vzbudí zvědavost novináře, který právě přijel do Zambie na jihu subsaharské Afriky, tamní už několik let probíhající rozvojový projekt českého státu. Vypraví se tedy na místo a zažije následující příběh.
Proč měl hlídač strach
V Rhodes Parku, rezidenční čtvrti severovýchodně od centra zambijské metropole Lusaka, se za úhlednými zdmi skrývají prostorné domy movitějších Zambijců, firemní sídla nebo zdravotnická zařízení. Jedním z nich je také jednopatrová bílá budova s červeným nápisem Doctor a modrým Zambia – Czech Republic. Železná vrata jsou otevřená, a tak vcházíme dovnitř. Zambijský hlídač nás s úsměvem posílá na recepci. Tam však idyla končí. „Co tu chcete? Sem nemáte co chodit,“ říká místo pozdravu Helena Vlčková, jedna ze dvou českých sester na klinice. „O projektu s vámi mluvit nemohu. To musí rozhodnout kolegyně a ta tu není. Musíte počkat,“ říká sestra.
Čekáme. Na recepci je mrtvolné ticho. Ani jednou nezazvoní telefon, dovnitř za celou dobu nevkročí jediný pacient. Zhruba po pětačtyřiceti minutách…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
